Life for life - 6. Díl

28. července 2012 v 20:41 | Andy Ryan
Title: Life for life
By: Feer
Part: 6.



6. Kapitola
Podívali se mým směrem. -Do prdele- problesklo mi hlavou. Snad nikdy jsem si nepřál rychleji se
vypařit. Pozdě!

,,Hej!" Odpověděl jeden z nich.

Srdce mi bylo tak rychle, jako by chtělo vyskočit z mého hrudního koše. Klepal jsem se a nemohl
jsem ze sebe vydat ani jedinou hlásku. Měl jsem knedlík v krku a slova se mi drhla na jazyku. Tělo mě
neposlouchalo a tak jsem jen seděl a čekal, co se stane.
,,Hej, slyšíš mě?" Ozval se ten hlas znovu a oba dva muži šli směrem ke mně. Jeden rozsvítil baterku
a namířil mi ji přímo do obličeje. Rychle jsem sklopil víčka pevně k sobě. To světlo pro mě bylo
oslepující. Chvíli mi trvalo, než jsem si na prudké osvětlení zvykl, a pak jsem zamžoural na směrem
k těm dvěma.

Ten s baterkou měl modré oči a světlé vlasy, které mi připomínali Harryho. Ovšem tenhle muž je měl
až po ramena. Jeho komplic měl vlasy tmavě hnědé, mastné a rozcuchané. Byli rovné. Jeho oči byly
také hnědé a plné nenávisti. Oba dva se na mě ledovým pohledem koukali.
Mráz mi přejel po zádech, když jsem sjel k jejich pasům a všiml si pistolí. V duchu jsem se proklínal,
proč proboha zrovna já jsem sem musel vlézt? Proč jsem se nemohl jít projít na druhou stranu? Proč
jsem šel tak daleko a schoval se tady?

,,Vstaň!" přerušil mě z myšlenek chlap s blond vlasy. Jak jsem si všiml, už v ruce držel pistoli a mířil na
mě.
-Super- Problesklo mi hlavou. -Tak teď jsem nahranej-. Díval jsem se do hlavně pistole a cítil jsem,
jak mi krůpějky potu stékají po čele. Vstal jsem. Samozřejmě. Kdo by se opovážil vzdorovat. Takový
hazardér se svým životem jsem zase nebyl. Musel jsem se hodně snažit, abych se udržel a nesekl před
nimi sebou. Cítil jsem, že by se mi mohly každou chvílí podlomit kolena. Musel jsem přiznat, že jsem
se bál. Ano, vždycky jsem to byl já, kdo měl roli Bydboye, ale v této situaci jsem i já odhazoval svoji
masku.

,,Co s ním?" Zeptal se opět muž, co na mě mířil. V tu chvíli mě napadlo utéct, ale copak by to šlo. U
dveří stál druhý muž, který by asi neváhal po mě chňapnout. A nehodlal jsem si ověřovat, jestli je ta
pistole nabitá, jakože asi byla.
,,Slyšel všechno." Řekl se ten blíž dveřím.
,,Mám ho odprásknout?" Zaptal se opět blonďák a mnou opět přejela vlna strachu.
,,Já nevím." Říkal muž s hnědými vlasy. ,,Je pro nás nebezpečný. Odvezeme ho za Elen, ať už
rozhodne ona." Dospěl k závěru, a já se jen klepal strachy, co se mnou bude.
,,Myslíš, že ho šéfka ušetří?" Ptal se opět ten se zbraní.
,,Uvidíme." Zněla odpověď od jeho společníka.
Blonďák ke mně přišel, vyndal řemínek a spoutal mi ruce za zády. Automaticky jsem nimi škubl.
,,Ale, ale… To přece nebude za potřebí ne?" Řekl až nechutným hlasem muž, který mě spoutával.
Poté mi zavázal pásku přes pusu. A po chvíli mi hodil pytel přes obličej. Nic jsem neviděl a ani křičet
jsem nemohl.

Někam mě vedli. Nevěděl jsem kam. Pak mě ovšem jeden z nich vzal a hodil na tvrdý povrch, který
připomínal nějaký plech. Pak se ozvala rána dveří a startování motoru.

Tma, způsobená páskou zavázanou přes oči, zima, strach. Těžké nádechy způsobené pytlem přes
obličej. Prudká brzda a silný náraz do žeber, který způsobil kašel. Rozjezd, donucující se moje tělo
naložené v kufru dodávky rozjet po kovovém povrchu. Polštářky prstů snažící se pohyb zastavit.
Rána do rukou, svázaných za zády řemínkem. Vyjeknutí. Slzy stékající po tvářích. Bezmoc. Beznaděj.

Šeptání, tiché a téměř nerozpoznatelné: ,,Louisi…"

Tak strašně jsem si přál být teď v jeho blízkosti. Místo toho jsem byl naložený nejspíš v nějaké
dodávce a jel jsem bůh ví kam.
Další zabrždění, tentokrát o dost silnější. Moje tělo přelítlo přes dodávku a zabrzdil a ho až rána do
hlavy. Tma, tentokrát opravdová. Už jsem nic nevnímal. Ovšem jen na chvíli.

Probudili mně facky. Zaznamenal jsem světlo, to znamenalo, že už můj obličej není ničím zakrytý.
Pomalu jsem otevíral oči. Nade mnou se skláněli ti dva muži z chatky. V duchu jsem zaklel. Doufal
jsem, že to byl jen sen. Nebyl.
,,Á, šípková Růženka se nám probudila?" zeptal se ironickým hlasem muž s tmavšími vlasy a už mě
tahal na nohy a někam do starého domu, který vypadla jako feťácké doupě. Vevnitř to zapáchalo a
odněkud se ozýval i křik. Opět se mě zmocnil strach.
Přišli jsme ke kovovým dveřím, na které oba muži zabouchali a chvíli vyčkali, než je otevřeli.

Poznámka autorky: Komentář potěší.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ViKčA ViKčA | 1. srpna 2012 v 13:01 | Reagovat

Já ty příběhy miluju ♥

2 Aduš Aduš | 5. srpna 2012 v 15:22 | Reagovat

Honem další!! :D píšeš skvěle

3 Kate Kate | Web | 6. srpna 2012 v 11:27 | Reagovat

[2]: Přesně tak :) Píšeš skvěle a už se těším na další :)

4 koudy163 koudy163 | E-mail | 6. srpna 2012 v 13:33 | Reagovat

áááá to je skvělé, prosím další část jsem zvědava jak to dopadne :D :D

5 *Mrs.Styles* *Mrs.Styles* | 6. srpna 2012 v 21:21 | Reagovat

[4]: Já takýýý je to super povídka *-*

6 Jamie Williams Jamie Williams | Web | 7. srpna 2012 v 16:37 | Reagovat

šupemc další Feer :) i přestože vím, jak to bude pkračovat, chci si toi přečíst i tady :D

7 Mysterious *Adadye* Mysterious *Adadye* | 10. srpna 2012 v 13:09 | Reagovat

Aaaaa... Honem, honem další.. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama