Will you be here for me?

30. srpna 2012 v 11:40 | Ruby |  Niall Horan

Title: Will you be here for me?
By: Christie




"Nechceme tě na fotce! Ani ve skupině!" Další koncert a další holky, které mi říkají, jak mě nesnášejí.
"Proč mě nenávidíte? Nic jsem vám neudělal!" nevydržel jsem to a rozkřičel se na ně, přestože mi vždycky všichni říkají, že je mám ignorovat. Ale copak to jde? Chtělo se mi brečet. Ještě že autogramiáda za chvilku končí, dlouho se neudržím. AntiNiallerky odešly, spokojené, že mají podpisy a fotku s ostatními kluky, že mě vyvedly z míry. Zase. Místo nich přede mě předstoupila tmavovlasá dívka, která si přinesla k podpisu vlastní podpisovky, krásně udělané. Podala mi tu mou, z papíru se na mě usmívala moje vlastní tvář.
"Vím, že není příjemné, když ti někdo říká, že tě nemá rád. Moc dobře to vím. Ale, prosím, pamatuj si,
že my tu pro tebe vždycky budeme," řekla najednou. Vzhlédl jsem a málem se ztratil v jejích zářivě zelených očích a ještě zářivějším úsměvu. I když jsem měl pořád chuť brečet, musel jsem uznat, že se mi líbí.
"Ty bys tu pro mě byla, až skončí autogramiáda?" pronesl jsem nesměle, doufajíce, že nemám obličej rudý jako rajče. Její úsměv se rozšířil.
"Jen když budeš chtít." Samozřejmě že chci!
"Počkáš támhle u východu?" ukázal jsem směr.
"Ráda," řekla a odkráčela tam, co jsem jí ukázal. Páni. Že bych měl dneska štěstí?

Po skončení autogramiády jsem měl pocit, že mi upadne ruka, ale byl jsem šťastný, když jsem mířil k té úžasné dívce. Seděla na nejbližší židli, zády ke mně. Došel jsem k ní, měla zavřené oči a v uších sluchátka. Nevěděl jsem, jak na sebe upozornit, tak jsem se lehce dotknul jejího ramena. Nic se nestalo, ani oči neotevřela. Pak mi došlo, že usnula. Usmál jsem se sám pro sebe, když jsem ji v náručí nesl k sobě na pokoj, opatrně, abych ji neprobudil. Dveře se otevřely, když karta od hotelového pokoje projela přes čip. Zamířil jsem rovnou do ložnice, jemně ji položil do pokrývek, sundal jí boty i sluchátka, za kterých jsem zaslechl tóny písně Use somebody. Ne původní verzi, ale naše přezpívání. Chtěl jsem tiše opustit pokoj, ale zakopl jsem o práh a natáhl se jak dlouhý tak široký na podlahu. Strhl jsem s sebou i konferenční stolek a věci, které na něm byly naskládané, dopadly s hlasitou ránou vedle mě.
"Co to…," ozvalo se od postele. Zvedl jsem se a vydal se zpátky k posteli. Sotva mě poznala, rozlil se jí po tváři úsměv.
"Promiň, že jsem tě vzbudil. Šel jsem za tebou, víš, po té autogramiádě, ale ty… no, spala jsi, tak jsem tě vzal sem," snažil jsem se všechno rychle objasnit.
"A kde to teda jsem?" ptala se, rozhlížejíc se po pokoji.
"V hotelu vedle koncertové haly." Nastalo nepříjemné, rozpačité ticho.
"Nemáš hlad? Protože já teda jo," pronesl jsem jednu z frází, které jsem používal minimálně třikrát do hodiny, a ona se hlasitě rozesmála. Nedalo mi to a zeptal jsem se: "Co je tady k smíchu?" "
Ale jenom jsem si vzpomněla na ty desítky obrázků na internetu, na kterých jsi ty a popisek ´Mám hlad´."
" Jo, těch jsem už viděl spousty. Tak jsem věčně hladový, no.
"Tak co, dáš si něco?"
"Co máš dobrého?" zeptala se a vyskočila z postele. Usmál jsem se. Normálnímu člověku by asi její slova přišla celkem drzá, ale mně to nevadilo - připadalo mi to na ní úplně přirozené. Vydal jsem se do kuchyně a ona šla za mnou.

Vážně se mi líbila, byla neuvěřitelně aktivní, za vteřinu už byla jinde než před chvílí. Celou dobu, co jsme se nacpávali Nando´s, které jsem nestihl dojíst před koncertem, jsme si spolu povídali. Jmenuje se Miley, má jednoho mladšího bratra, bydlí čtyři stanice metra odtud, miluje přírodu, malování a, jak s mírným červenáním přiznala, One Direction, nepřežila by bez Twitteru a mobilu. Když zmizela i poslední hranolka, bylo něco málo po půlnoci.
"Tak…tak já už půjdu." Nevěřícně jsem na ni kouknul.
"Zbláznila ses? Takhle pozdě tě rozhodně nenechám někam jít, ještě k tomu samotnou. Zůstaneš tady, minimálně do rána," řekl jsem nesmlouvavě. Otevřela ústa, nejspíš chtěla protestovat.
"Nehádej se se mnou," řekl jsem dřív, než stihla pronést jediné slovo, "skočím ti pro něco, v čem můžeš spát." Odešel jsem do ložnice, vytáhl z kufru jedno čisté tričko a podal jí ho. Pak jsem ji odnavigoval do koupelny a sám se šel převléct do věcí na spaní. Jen co jsem na sebe hodil poslední kousek oblečení, vešla do pokoje. Moje triko jí bylo sotva pod zadeček a vypadala zatraceně sexy.
"Já... přišla jsem ti jen říct dobrou noc," a chtěla se vrátit do obýváku.
"Ani na to nemysli," řekl jsem a za ruku ji přitáhl k sobě, a pak dostrkal k letišti, "spíš tady." První vypadala, že se bude hádat, ale potom se ušklíbla.
"Jak chceš. Ale říkám ti předem - roztahuju se a mluvím ze spaní, takže," hopsla vedle mě na postel, "než si ráno začneš stěžovat, že ses nevyspal, tak si vzpomeň na to, že si za to můžeš sám," a zavrtala se pod peřinu. Rozesmál jsem a přitáhl se ji blíž k sobě, ale pak ve mě zatrnulo, jestli jsem si nedovolil moc. Moje obavy se ale rychle rozplynuly, když si položila hlavu mě na hruď a koukala mi do očí. Už jsem se pomalu ztrácel v zeleni jejích očí, když se v nich náhle zablýsklo, a ona mě začala lechtat. Snažil jsem se jí chytit ruce, ale na holku měla překvapivou sílu a to ještě nepočítám její intuici - jako by předvídala každý můj pohyb a vždycky přehodila ruku někam jinam jen o vteřinu dřív, než jsem ji chytil. Smála se z plna hrdla.
"Chtěla jsem vědět, jestli je pravda, co se psalo na internetu. Protentokrát měl pravdu, jsi lechtivý, že to až není možné." Křičel jsem smíchy a prosil o milost, ale pak se mi konečně podařilo převalit ji pod sebe, klečel jsem nad ní. Okamžitě se smát přestala a v jejích očích se objevil první strach, pak odhodlání a nakonec něco, čemu jsem nerozuměl. Rozšířily se jí zorničky, prudce se nadechla, potom její sametové rty přistály na těch mých a jemně se pohybovaly. Byl jsem ztuhlý jako kámen. Po chvilce mé nespolupráce dala tichým nespokojeným mručením najevo, že by byla moc ráda, kdybych se konečně přidal. Seplo mi to a začal jsem jí polibky oplácet. Jestli před tím byla zdravě sebevědomá a odvážná, tak teď už jsem nevěděl, jak to nazvat. Jazykem se mnou bojovala o nadvládu tak dlouho, dokud jsem nepodlehl. Není to divné? Zezačátku měla veškerou iniciativu - prostě všechno pod palcem. Pak mě ale přestalo bavit se jí podvolovat, tak jsem začal svou hru. Strhl jsem z ní kalhotky a hned na to i její/moje triko, pod kterým, k mé spokojenosti, nebyla podprsenka. Odtrhl jsem se od jejích rtů a přisál se na bradavku. Zavzdychala. Rukou jsem zabloudil mezi její nohy a bez varování do ní strčil dva prsty. Vykřikla a prohnula se v zádech. Vyšel jsem z ní, a pak zase vešel, takhle pořád dokola. V ústech jsem žmoulal druhou bradavku a nepoužívanou rukou jí jezdil po těle. Brzo se její dech stal přerývaným, a potom se její stěny stáhly kolem mě a ona vykřikla moje jméno. Myslel jsem, že bude potřebovat trochu času na vydýchání, ale to se nestalo. Přetočila mě pod sebe a dlaní pomalu přecházela po mém rozkroku. Servala ze mě, co jsem měl na sobě, a to doslova - slyšel jsem, jak se trhá látka. Seděla mi na klíně a vrtěla se. Zmučeně jsem zasténal, vzrušený jsem byl až moc, moje touha po ní byla nezměrná, měl jsem pocit, že vybuchnu. Vzala mě do ruky, tak jemně, že jsem to skoro necítil, a zasypávala mou chloubu motýlími polibky.
"Netrap mě…," moje věta se na konci změnila v zasténání, když na mě nasedla. "Miley!" křičel jsem přes celý apartmán a doufal, že nikdo nepřiběhne kvůli rušení nočního klidu. Pohybovala se na mě pomalinku, a tím mě neskutečně trápila. Nevydržel jsem to, skulil ji pod sebe a nasadil vlastní, o dost rychlejší tempo. Vařila se ve mně krev, cítil jsem, že už to dlouho nevydržím. Zakřičel jsem její jméno a vyvrcholil, ale pohyboval se dál, aby i ona dosáhla svého. Po třech přírazech jsem uslyšel své jméno a slastné, přerývané vzdychání. Vyšel jsem a lehl si vedle ní. Položila mi hlavu na hruď a usnula. Nějakou dobu jsem se díval na její klidný obličej, ale pak i mě dostihl spánek. Vkročil jsem do říše snů se spokojeným úsměvem na rtech.
 

45 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Verůů Verůů | 30. srpna 2012 v 11:58 | Reagovat

je to strašně hezky napsaný :) skvělý :)

2 Timejka:)* Timejka:)* | 30. srpna 2012 v 12:09 | Reagovat

POKRAČKO :O jak jak jak to bude medzi nimi :D:D Žena, prosíííííííííím :D Krása :D

3 The Bo The Bo | Web | 30. srpna 2012 v 12:35 | Reagovat

pokračování? =D =)=)

4 elle elle | E-mail | 30. srpna 2012 v 12:52 | Reagovat

tady by mě zajímalo, jak to s nima dopadlo , :) jinak to je hrozně milý :') krásný.

5 koudy163 koudy163 | E-mail | 30. srpna 2012 v 13:05 | Reagovat

Krásnééé, prosíím pokračováníí :D :D:D :D je to užasný :D

6 Minnie Minnie | 30. srpna 2012 v 13:10 | Reagovat

Awww krásný, úžasný :)
xxx

7 Danča Danča | 30. srpna 2012 v 16:37 | Reagovat

Ano, ano..POkračování!:O Úžasný to je:)

8 Christie Christie | 30. srpna 2012 v 17:17 | Reagovat

Mockrát vám všem děkuju :)) o pokračko se pokusím :))

9 Niky Niky | 30. srpna 2012 v 21:44 | Reagovat

Je to dokonalé úžasný.!! Ne úžasně dokonalý..prostě nejlepší.!!! Musí být pokračování, chci vědět jak to mezi nima bude dál.!! Prosíím

10 Nicole* Nicole* | 31. srpna 2012 v 1:12 | Reagovat

krásné a rozhodně souhlasím s pokračováním! :)

11 Ve. Ve. | 31. srpna 2012 v 22:29 | Reagovat

Zamilovaný Niall- něco úžasnýho :) samozřejmě souhlasím s děvčaty, dál dál dál! ;) píšeš krásně:)

12 Audemars Piguet  watches Audemars Piguet watches | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 16:56 | Reagovat

people with scrambled thoughts think like this:I join told all above. Let's discuss this question.
http://www.writewatches.com/

13 Markét Markét | 17. ledna 2013 v 17:55 | Reagovat

Dokonalost ! Napíšeš pokračování prosím ?))

14 fake omega classic watches fake omega classic watches | E-mail | Web | 26. března 2013 v 4:58 | Reagovat

Q. What did the big firecracker say to the little firecracker?
http://www.latewatches.com/cartier-libre.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama