Překvapení

2. ledna 2013 v 15:18 | Ruby |  Niall Horan


Title: Překvapení
By: *VéVé*




"Jsem domááá!" zakřičela jsem na celý dům a snažila se balancovat na jedné noze, zatímco druhou jsem zavírala vchodové dveře. Kluci mě vyhnali na nákup a já teď připomínala vánoční stromeček ověšený nákupními taškami. Vzdala jsem se naděje, že by mi někdo přišel pomoct, jelikož se nikdo z nich neobtěžoval odpovědět na můj pozdrav. Přesto jsem věděla, že tady někde jsou a nejspíše se schovávají, aby nemuseli uklízet nákup, který jsem přinesla. S menšími potížemi jsem došla do kuchyně, kde jsem všechny tašky položila na stůl a sesunula se na nejbližší židli. Nakupovat pro pět nenažraných kluků je opravdu náročné. Avšak momentálně to vypadalo, jako by se po nich slehla zem. V jinak pořád rušném domě bylo naprosté ticho. Bylo mi to divné, tak jsem se zvedla ze židle a šla jsem nakouknout do obývacího pokoje, kde se obvykle vždy někdo povaluje u televize. Jenže nikde nikdo… Tohle bylo zatraceně divné!
Vrátila jsem se tedy do kuchyně a začala jsem uklízet tu hromadu jídla, která stejně zmizí do dvou dnů. Pořád mi hlavou vrtalo, kam mohli kluci tak najednou zmizet. Vždy, když museli nečekaně něco jít zařídit, nechali mi tady vzkaz, ale dnes tu nebylo nic. Však oni se objeví, řekla jsem si v duchu a následně nadskočila, když se za mnou ozval hlas: "Jéé… Ty už jsi tady? Nevěděli jsme, že přijdeš tak brzo." Otočila jsem se a za mnou stála Eleanor s nervózním úsměvem na rtech.
"Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se jí a přemýšlela nad tím, co se to tady vlastně děje.
"Jsou nahoře, něco probírají. No, víš…," zasekla se a nervózně přešlápla z nohy na nohu. Nejsem slepá a poznám, když přede mnou někdo něco skrývá, obzvláště když se s Eleanor znám už tak dlouho. Navíc, nebyla jediná, kdo se poslední dobou choval divně. Jen jsem stále nepřišla na to, proč…
"Napadlo mě, že když na nás kluci nemají čas, tak bychom si mohly vyrazit na nákupy, co ty na to?" zeptala se tentokrát s opravdovým úsměvem, protože věděla, že na nákupy by mě dokázala ukecat kdykoli.
"Jasně, to bychom mohly… Kdy vyrazíme?" odpověděla jsem a do skříňky schovala poslední nakoupené dobroty.
"Co třeba hned?" zeptala se El opatrně.
"Dobře, jen se skočím nahoru převléknout," řekla jsem a usmála se na Eleanor. Pak už jsem zamířila do naší ložnice. Mezitím, co jsem se prohrabovala skříní, do pokoje přišel Niall. "Kam jdeš?" zeptal se a s úsměvem si mě přitáhl do náruče.
"Jdeme s El nakupovat," odpověděla jsi mu, hlavu zabořila do jeho hrudi a zhluboka se nadechla té jeho typické vůně.
"Dobře, tak si to užijte," odvětil Niall a dal mi pusu na čelo. Pak jsem se už vykroutila z jeho objetí a šla se převléknout a upravit si vlasy. Když jsem vyšla z koupelny, Niall už v pokoji nebyl, zato na stole byla jeho kreditka spolu s lístečkem, na kterém byl napsán vzkaz spolu s pinem.
Udělej si radost a pořádně nakup ;)) xx <3
Nahodila jsem vítězný úsměv, kreditku jsem dala spolu s peněženkou a mobilem do kabelky a vyšla z naší ložnice. Dole pod schody už netrpělivě stepovala Eleanor. "No, kde vězíš tak dlouho? Pojď," řekla, následně mě popadla za ruku a táhla mě za sebou.
Venku už čekalo taxi, které nás odvezlo do jednoho z mnoha nákupních center v Londýně. Tam jsme strávily pár hodin zkoušením všeho možného a domů jsme se vracely parádně obtěžkané taškami. Taxi nás vysadilo před naší vilou a my s menšími došly dovnitř, kde jsme všechny tašky hodily do kouta s myšlenkou, že si je přebereme, jakmile si trošku odpočineme. Z obývacího pokoje byly slyšet zvuky hrající televize, tak jsme usoudili, že se kluci dívají na nějaký film.
"Jdu se převléknout, jdeš se mnou?" zeptala se mě El, zatímco si zouvala lodičky.
"Jasně, něco pohodlnějšího by se šiklo," odpověděla jsem a pomalu začala stoupat nahoru. Otevřela jsem dveře do naší ložnice a automaticky zamířila k posteli, na kterou jsem se chtěla na chvíli natáhnout. Taky bych to i udělala, kdyby mě někdo zezadu nechytil a nezacpal mi pusu rukou. Druhou mi obmotal kolem pasu a já se nemohla ani hnout. Zpanikařila jsem a nebýt té ruky, dávno bych zakřičela. Snažila jsem se tomu neznámému vyškubnout, ale držel mě moc pevně.
"Pššt," zašeptal mi dotyčný do ucha a já ztuhla. Ale neznámý pokračoval: "Neboj se, to jsem já…"
Ať už to byl kdokoli, musela jsem ho tedy znát. A pak jsem si dala dohromady ten hlas, vůni a svalnaté paže, které mě objímaly…
Zavrtěla jsem hlavou ve snaze odstranit jeho ruku, kterou mi stále zacpával pusu. Pochopil a ruku stáhl sám, ale i tak mě nepustil.
"Liame, ty idiote, málem mě chytl infarkt!" začala jsem na něho ječet a snažila se vykroutit z jeho objetí, ale on nepovolil, ani otočit jsem se na něj nemohla.
"Přestaň se vzpírat, nic ti neudělám, jen pro tebe máme takové překvapení, ale musíš spolupracovat," vysvětloval Liam a já se nestihla ani nadechnout, natož se na něco zeptat, jelikož hned pokračoval: "Harry?"
"No, tak počkat, co s tím má společného Harry?" naprosto nic jsem nechápala, zato během chvilky se v mém omezeném zorném poli objevil Harry.
"Klídek, jen ti zavážu oči," a v tu chvíli mi přikryl oči nějakým složeným šátkem a vzadu ho pečlivě zavázal. "Jinak by to totiž nebylo překvapení!" pokračoval Harry a zasmál se. Cítila jsem, jak mě Liam pustil ze svého medvědího objetí a otočil si mě k sobě. Vzal mi ruce do dlaní a položil si je na ramena. "Vezmu tě do náruče, nebudu riskovat, že bys spadla na schodech," řekl a téměř okamžitě má chodidla ztratila kontakt s podlahou.
"A kde je vlastně Niall?" zeptala jsem se ho, když se mnou opatrně scházel schody.
"Chystá to překvapení, ty trdlo," odpověděl mi a následně mě opatrně postavil na zem. "Počkej tady, za minutku jsem zpátky," řekl Liam a pustil mi ruku, díky které jsem jakž takž držela rovnováhu. Bez zraku jsem byla strašně dezorientovaná.
Mým jediným použitelným smyslem se v tu chvíli stal sluch, takže jsem se snažila rozeznat hlasy, které se ozývaly zřejmě z kuchyně. Bylo to těžké, protože mluvili šeptem, ale i tak jsem pár vět pochytila.
"Má sbaleno?"
"Jasně, kufr je v obýváku."
"Měli bychom jet, jinak to nestihneme."
"Taky by se mi líbil takový výlet."
"Dost, už ani slovo, ještě něco zaslechne." S touhle větou hlasy ustaly a za chvíli mě někdo zase chytl za ruku. "No, to jsem já… Danielle. Jen jsem ti chtěla říct, že s tebou pojede Liam a Harry."
"Jasně, už ví, na koho volat, když zakopne o kámen a spadne… Díky, Dani." Hrubý, nakřáplý hlas, takže Harry. A ta ironie nešla přeslechnout.
"Louisi, máš to? Zanes to do auta, prosím… Už musíme vyrazit!" Liamův hlas.
"A kamže to jedem?" ozvala jsem se. Čekala jsem, kdo mi odpoví a tentokrát to byla Eleanor, která u mě zřejmě stála nejblíže. "To je překvapení…"
"Počkat, a kde je Zayn?" vyplodil můj mozek další otázku.
"Ten pomáhá Niallovi," odpověděl mi Liam a opět mě vzal do náruče. Vyšel se mnou ven a já byla v tu chvíli ráda, že jsem se nestihla převléknout a dokonce si na sobě nechala i kabát. Za chvíli jsme už seděli v autě a vezli mě neznámo kam. Harry řídil a Liam byl se mnou na zadních sedačkách, za což jsem byla ráda, protože Liamovi jsem prostě věřila více. Neměla jsem naprosto žádné ponětí o čase, ale mohli jsme jet tak půl hodiny, než jsme zastavili a Liam mi pomohl ven z auta. Opět mě vzal do náruče a někam se mnou šel.
"Proč mi to neřekneš?" zkoušela jsem z něj už po několikáté vytáhnout, kam to jedeme.
"Už ses mě ptala tolikrát a já ti pokaždé odpovím, že ti to neřeknu, jinak by to nebylo žádné překvapení a Niall by mě navíc na místě zabil," odpověděl se smíchem a pevněji mě objal, protože začal stoupat po schodech nahoru. Pak mě usadil do měkkého křesla a řekl: "Sundám ti ten šátek, ale prosím tě, ušetři si blbé otázky, stejně ze mě nic nedostaneš…"
Cítila jsem jeho ruce, jak na týlu mé hlavy bojují s uzlem, který na šátku vytvořil Harry. Nakonec mi šátek sklouzne z očí a já konečně spatřím místo, kde se nacházím. Seděla jsem v letadle, takovém tom malém, soukromém. Chvíli jsem ohromeně zírala a nakonec jsem svůj pohled stočila zpátky k Liamovi, který na mě celou dobu hleděl s úšklebkem ve tváři.
"Je Niall normální? Co ho to napadlo? A kam letíme?" zeptala jsem se ho na několik otázek najednou.
"Neříkal jsem ti, ať mi nepokládáš otázky, na které ti nemůžu odpovědět?" řekl Liam a v tu chvíli do letadla dorazil i Harry, který za sebou táhl velký kufr. Můj kufr.
"Kdo mi sbalil?" položila jsem otázku, na kterou bych po dlouhé době mohla konečně dostat odpověď.
"Danielle, když jste byli s Eleanor na nákupech."
"Dobře naplánované, to se musí nechat," zamumlala jsem si sama k sobě a nepatrně jsem zavrtěla hlavou.
"Tak se teda zatím mějte, já mizím," ozval se Harry a chystal se odejít.
"Počkej, ty s námi nejedeš?"
"Nejedu. Co bych tam taky dělal, stačí, že tam bude trčet Liam," odpověděl mi Harry a následně se odporoučel.
Do pěti minut jsme vzlétli a já pomalu vzdávala své snahy, cokoli vytáhnout z Liama. Byl naprosto neoblomný. Z okýnka jsem měla zakázáno se dívat a pro jistotu ho Liam i zatáhl, protože bych mohla poznat směr, kudy letíme. Tak jsem rezignovala, dala si sluchátka do uší a zřejmě jsem i usnula, protože mě vzbudil Liam, když do mě žduchl.
"Vstávej! Jsme tady. Musím ti zase zavázat oči," oznámil mi a omluvně se na mě usmál. Skoro jsem se nestačila vzpamatovat z toho náhlého probuzení a už jsem zase nic neviděla. Liam mě chytl za ruce, vytáhl mě do stoje a znovu mě vzal do náruče. To bych si nechala líbit i častěji. Během chvilky jsme zase seděli v autě a byli na cestě bůhví kam.
"Liame, neřekneš mi, kolik je hodin?" zeptala jsem se, protože z toho, bych mohla částečně odvodit, jak daleko jsme mohli letět.
"Už je tma, a víc ti neřeknu," znovu mě odbyl a stiskl mi ruku. "Neboj, už tam skoro jsme."
A měl pravdu, za chvíli auto zastavilo a Liam mi pomohl vystoupit. Čekala jsem, že mě zase vezme do náruče, ale tentokrát mě chytl za ruce a já musela po svých. Schody byly větší problém, ale Liam mě spadnout nenechat a pro jistotu mě přidržoval.
"Tak… Teď mě poslouchej. Stojíme přede dveřmi. Já ti sundám šátek a ty se nebudeš vůbec na nic dívat. Jen vejdeš dovnitř, rozumíš?" řekl Liam a já pokývala hlavou na znamení, že chápu.
Za okamžik jsem před sebou spatřila dveře. Dala jsem na Liamovy instrukce, neohlížela jsem se a vešla dovnitř. Pokračovala jsem dál chodbou, která mě nakonec zavedla do obývacího pokoje tohoto bytu. Panovalo v něm přítmí vycházející ze svíček porůznu rozmístěných po nábytku. Na konferenčním stolku stála lahev na první pohled drahého bílého vína a vedle ní dvě vysoké sklenice. Vešla jsem okouzleně dovnitř a nechala se unášet romantickou atmosférou, kterou byl naplněn celý pokoj. Avšak něco tady k dokonalosti přeci jen chybělo. Rozhlédla jsem se kolem a konečně spatřila mou nejmilovanější osobu, jak se opírá o zeď na opačné straně pokoje. Jakmile zjistil, že o něm vím, přišel ke mně a objal mě. Usmála jsem se mu do ramene a pokusila se potlačit slzy deroucí se do mých očí. Mám takové štěstí, že chodím s tím nejromantičtějším klukem na tomto světě. Koho by napadlo, že jen tak pronajme byt někde…
"Kde to vlastně jsme?" vyslovila jsem otázku, která mě nejvíce zajímala a vzhlédla jsi k němu. Setkala ses s jeho pohledem a málem ses utopila v té modři.
"Monte Carlo," odpověděl Niall jednoduše a políbil mě na čelo.
"Co tě to panebože popadlo?"
"Myslel jsem, že bychom si mohli na pár dní odpočinout od všech těch novinářů a fanynek, tak jsem pronajal byt a vymyslel plán, jak tě sem dostat," vysvětloval mi s úsměvem a já si užívala dokonalost okamžiku. "Zayn letěl se mnou a pomohl mi to tady zabydlet, zítra letí s Li-" Nenechala jsem ho dokončit větu a přisála se na jeho dokonalé rty. Nejdřív byl zaskočený, ale pak začal spolupracovat a přitáhl si mě do ještě těsnějšího objetí. Nevedli jsme žádný souboj o nadvládu, spíš se jen pomalu oťukávali a vychutnávali si přítomnost druhého.
"Ups!" ozvalo se za námi a my s Niallem se od sebe odtrhli. Do obýváku právě přišel Liam a donesl můj kufr. Zabořila jsem hlavu do Niallovy hrudi, aby nikdo neviděl, jak moc jsem zrudla. "Nechtěl jsem vás vyrušit. Už mizím," s tím opustil místnost a následně jsme slyšeli zabouchnout hlavní dveře.
"Pojď nahoru, musíš být určitě unavená," řekl Niall a pohladil mě po tváři, druhou rukou mezitím rozepínal knoflíky mého kabátku. "Dáš si sprchu a převlékneš se do něčeho pohodlnějšího."
Pak už mi stáhl kabátek z ramen a položil ho na pohovku. Za ruku mě odtáhl ke schodům, u kterých mě vzal do náruče a vynesl mě až do ložnice, kde mě posadil na postel. Opatrně mi sundal lodičky a poslal mě do sprchy…
Když jsem v oblaku páry vyšla z koupelny s ručníkem obmotaným kolem stále mokrého těla, našla jsem si v kufru, který mezitím určitě donesl Niall, něco pohodlného na spaní. Zrovna jsem si přes hlavu přetahovala tričko, když jsem na svém pasu ucítila Niallovy ruce. Jeho dech mě zašimral na krku a já se mírně zachvěla.
"Myslíš, že to tričko bude potřeba?" zašeptal a jemně mi skousl ušní lalůček. Otočil si mě k sobě a jeho dlaně se usídlily na mém kříži. Čelo si opřel o mé a hluboce se mi zadíval do očí. Pod jeho pohledem jsem doslova tála a měla jsem co dělat, abych se vůbec udržela na nohou. V tu chvíli jsem byla ráda, že mě tak pevně drží u sebe.
"Miluju tě," přerušila jsem ticho panující v místnosti a následně jsem spojila své rty s jeho. Už jsem to nutkání políbit ho nemohla ignorovat. Niall se do ničeho nehrnul, jemně mě líbal a rukama mi mezitím pomalu vyhrnoval vytahané tričko, aby získal lepší přístup k mým nahým zádům, po kterých jemně přejížděl svými dlaněmi.
"Já tebe víc!" přerušil Niall náš polibek, když nám oběma docházel kyslík. Následně mě lehce popostrčil a já lehce dopadla mezi kupu polštářků naskládaných na posteli. Niall okamžitě vylezl za mnou a já měla během chvíle své ruce uvězněny nad mou hlavou. Dostala jsem letmý polibek na rty a pak jsem už cítila Niallovy rty, které se začaly věnovat mému krku a vytvářely tam drobná znaménka lásky. Po chvíli se opět přesunul k mým rtům a uvolnil mi ruce. Posadila jsem se, aby mi mohl sundat tričko a já rukama zabloudila přes jeho hruď k bouli rýsující se v jeho kalhotách. Jemně jsem přes ni přejela a Niallovi se nepovedlo potlačit vzdech. Nechala jsem své ruce, aby zajely pod jeho tričko, které jsem postupně vyhrnovala, až jsem mu ho úplně přetáhla přes hlavu.
V tom okamžiku jsem ho překulila pod sebe a mé prsty prozkoumávaly jeho hruď. Pomalu jsem Niallovi stahovala kalhoty a za chvíli pode mnou ležel pouze v boxerkách. Znovu jsem přejela přes bouli v nich a Niall se pod mým dotekem celý napjal.
"Už mě netrap," vzdychl a já se rozhodla ho poslechnout. Věnovala jsem mu šibalský úsměv, zahákla jsem ukazováčky za lem jeho boxerek a s jeho menší pomocí jsem je stáhla a odhodila někam do tajů pokoje. Však ony se najdou, až zase budou potřeba.
Pak už jsem jeho stojící chloubu vzala do ruky a začala Nialla uspokojovat. Jeho vzdychy nabývaly na intenzitě. Věděla jsem, že potřebuje víc, tak jsem jemně olízla jeho špičku a následně ho strčila do pusy. Pomáhala jsem si rukou a po chvíli jsem cítila, že Niall nemá daleko od vyvrcholení. V tu chvíli jsem přestala, čímž jsem si vysloužila Niallův vražedný pohled. Překulil si mě pod sebe a rukou zabloudil na mé citlivé místečko. Chvíli mi jemně masíroval kritoris a pak do mě vnikl nejdříve jedním prstem a pak postupně přidával na rychlosti. Mezitím mi jazykem laskal bradavky a já se pod ním svíjela slastí. Po chvíli přidal další prst a já se rychle blížila k vrcholu. Prohnula jsem se v zádech a tím jsem zpečetila svůj osud. Niall okamžitě přestal.
"Jsme si kvit, ne?" ušklíbl se a opatrně na mě nalehl. Vášnivě mě políbil na rty a opět se mi zadíval do očí. "Můžu?" zeptal se jako vždy. Nikdy by neudělal nic, co by se mi nelíbilo.
Pokývala jsem hlavou na znamení souhlasu a on do mě pomalu vnikl. Dal mi chvíli na přizpůsobení a pak začal přirážet. Zarývala jsem mu nehty do zad a přirážela jsem proti němu pánví. Místností se nesly hlasité vzdechy nás obou a chyběl nám už jen kousek k společnému vrcholu.
"Nialle, už," vysoukala jsem ze sebe.
"Ještě chvilku!"
"Ale já," chtěla jsem mu odporovat, ale nestihla jsem dokončit větu, když mě naplno zasáhl orgasmus. "Nialle!" zakřičela jsem jeho jméno.
Téměř ve stejném okamžiku Niall dosáhl svého vrcholu a vyčerpaně se mi svalil na hruď. Ztěžka oddechoval a já se mu probírala zpocenými vlasy. Jakmile se trošku vzpamatoval, přitáhl si mě na jeho hruď a pevně mě objal. Jemně jsem ho políbila a se zavřeným očima se stulila do jeho náruče.
"Jsem tak ráda, že tě mám… Jsi úžasný, Ni!" zašeptala jsem.
"Miluju tě," zašeptal mi v odpověď a já se zaposlouchala do zvuku jeho bušícího srdce. Srdce, ve kterém už dlouhou dobu nosí jen mě. Srdce, které patří té nejúžasnější osobě na celém světě. Osobě, které jsem já dala své srdce bijící jen pro jeho lásku…
V úchvatném městě a v objetí dokonalého člověka…
Opět jedna z mých úchvatně dlouhých povídek. Ani nevím, jak to dělám, vždy se to snažím zkrátit, ale pokaždé mi z toho vyjde něco takhle dlouhého ;))
Povídka je napsána pro mou nejlepší kamarádu, které mě každý den ukecávala, aby jsem to konečně dopsala. Nedočkavější už být nemohla :P Proto doufám, že je s mým nadlidským výkonem, kdy jsem povídku dopsala o půl druhé v noci a celkově jí věnovala nepočítaně hodin, spokojená :))
Taky doufám, že se příběh líbil i vám, pokud jste tedy došli až sem. Budu ráda, když mi tady necháte komentář s názorem, je to moje druhá povídka napsaná tímto stylem. Ovšem i za hvězdičky jsem vděčná ;)) *VéVé*
 

73 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mikayla Mikayla | 2. ledna 2013 v 16:02 | Reagovat

užasný

2 Kexák Kexák | Web | 2. ledna 2013 v 16:52 | Reagovat

DOKONALOST!:)))

3 Cath Cath | 2. ledna 2013 v 18:04 | Reagovat

Dokonalý ! a kus dlouhý .. :D

4 Annie Annie | 2. ledna 2013 v 20:26 | Reagovat

Panebože, tak to je ta největší dokonalost!! Kloubouk dolů, protože z téhle povídky totálně nemůžu. <3

5 Fade* Fade* | 2. ledna 2013 v 20:44 | Reagovat

boží!<3

6 directioner2 directioner2 | 2. ledna 2013 v 22:00 | Reagovat

užasné

7 Carly Carly | 2. ledna 2013 v 22:51 | Reagovat

Tohle je kráné... Už jen vymyslet to, jak to plánovali... Úžasné :)

8 Kačč Kačč | 3. ledna 2013 v 7:16 | Reagovat

to je suprový! <3

9 Duc Kie Duc Kie | 3. ledna 2013 v 17:06 | Reagovat

neumím psát dlouhé komenty.. proto snad jen... ÚŽASNÝ <3

10 bajuszcin bajuszcin | 3. ledna 2013 v 18:02 | Reagovat

Bože, je to vážně super. Já tě miluju... ale dneska jsem žádnou průměrnou povídku ani nezahlídla (taková skrytá pochvala pro všechny autorky normal)

11 queenella queenella | 3. ledna 2013 v 21:22 | Reagovat

bože, to je skvělý!!

12 Marci Marci | 4. ledna 2013 v 19:07 | Reagovat

Je to opravdu nádherné.... nedokázala bych něco takového napsat. :) Miluju drsnější povídky, ale tato něžná je boží... a hodí se k Niallovi... k tomu roztomilému,krásnému a něžnému Niallovi.Myslím že každá holka si kluky představuje jinak... a doufají že se nezmýlily. Možná Niall ve zkutečnosti není tak něžný, ale je hezké si to myslet...a představovat si že jedou budete mít nějakého kluka jako jsou oni... naši kluci.  Vážně nádherná povídka! :)

13 Baša Baša | 4. ledna 2013 v 21:31 | Reagovat

určite ti to dalo veľa práce a zabralo veľa času napísať tak dlhú poviedku ;) a ja sa pred tebou klaniam, lebo je veľmi ťažké napísať tak dlhú a tak dokonalú poviedku! :)) ani raz som sa nenudila :D

14 Majka Majka | 5. ledna 2013 v 13:30 | Reagovat

[12]: Naprosto souhlasím. Není kluk, kterého bychom s kamarádkou neporovnávali s 'našimi chlapci'. :D A doufáme, že jednou najdeme takového, jako jsou oni. Krásného (sexy), milého, romantického, modrookého a šíleného v jednom. :D

Dokonalá povídka :D Krásně si v ní vyjádřila emoce, ikdyž je 13+, což se moc nestává, většinou se spolu prostě vyspí, ale tohle je originální :D

15 Ehm Ehm | 9. ledna 2013 v 22:18 | Reagovat

[12]: mám úplně stejný názor. Opravdu úžasná povídka a snad si také jendnou najdu někoho kdo bude tak pozorný, romantický a děsně sexy jako Niall :)

16 Lindul Lindul | 26. února 2013 v 21:22 | Reagovat

Wow! Po dlouhé době konečně velice romantická povídka. Miluju ji. Niall se do té role neskutečně hodí. Ty máš představivost, holka. Určitě pár takových ještě napiš. Miluju dlouhé povídky. Kdyby takovej výlet jednou udělal někdo pro mě... THUMBS UP!!! <3

17 kevinátko kevinátko | E-mail | 1. května 2013 v 22:42 | Reagovat

zajímavý nápad jinak moc pěkné

18 Mrs.Horan Mrs.Horan | 25. května 2013 v 12:46 | Reagovat

Já nemám slov :O to je snad nejpovedenější povídka kterou jsem kdy četla :O 1. je to nádherně rozepsaný 2. úžasný nápad s překvápkem atd. 3. je to úplně božsky romantický..... víš co,to,že je dlouhá je dobře,opravdu se mi to moc líbilo a už k tomu není snad co dodat!!! Patří Ti můj velký potlesk!!! :)

19 Denisa Denisa | 22. června 2013 v 12:32 | Reagovat

je to naozaj nádherné!!! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama