Sweet and sweat

4. března 2013 v 19:46 | Ruby |  Niam


Title: Sweat and sweat
By: Nits
Ruby approves! (go read, you motherfuckers!)


Jediný sluneční paprsek, razící si cestu skrz pavučinový, kovově zbarvený mrak se líně protáhl přes plastové okno a odrazil se v zrcadle.
Na celý pokoj vrhal duhová prasátka a aspoň trošku prosvětloval potemnělou místnost.
Chlapec, nebo spíše muž, který na mě koukal ze zrcadla, měl na tváři pobavený úsměv, i když v očích se mu dala vyčíst jeho romantická povaha.
Musel vystupovat odvážně, nesoucitně a krapet krvelačně. A koneckonců-při náplni jeho povolání si nemohl dovolit přeslazenou lásku.
Nad velmi pěkně vytvarovanými rty měl posazený nosík, který mu kazil celkový dojem tvrďáka.
Byl podobný tomu králičímu, krčil ho vždy, když se mu něco nezdálo a pihy na něm tančily jako sluneční odlesky po pokoji.
Fiktivní koruna tohoto obličeje byla barva jeho duhovek.
Skoro perfektně kulaté oči byly obehnány rozechvělými řasami a černé zorničky veliké jako drobný knoflík obklopeny modrou duhovkou v barvě svítivého safíru. Skvěl se v ní drobný, sotva znatelný, žlutooranžový kruh.
Ohnivý kruh, který obsahoval tu mizivou špetku drsnosti, co v sobě měl.
Muž v zrcadle si zvedl límeček u košile, rozepnul dva vrchní knoflíčky tak, že mu šla vidět jemně opálená pokožka a zlatavé chloupky, a sebejistě si levou rukou hrábl do vlasů. Nechal blonďaté prameny protékat mezi prsty a cuchal si je tak, aby, podle jeho názoru, vypadak neodolatelně.
"Seš krásnej," ušklíbl jsem se na svůj odraz a jedním zkušeným pohybem si zastrčil šustivý obal od kondomu do zadní kapsy černých riflí.
Otočil jsem se na bok, dlaně si připlácl na zadek a sám sebe egoisticky ujistil, že jsem sexy.
Hrábl jsem po klice u dveří a s dupotem seběhl schody.
Z proutěného košíčku, který ležel na poličce vesle zrcadla -kam jsem se, mimochodem, také podíval- jsem vylovil svazek klíčů a přivřel za sebou domovní dveře.
Bylo časně ráno. Kromě kusu novin, poletující po perfektně rovné silnici, nikde nebyla známka života.
Obloha byla zatažená a to se mi líbilo.
Se svraštělým obočím jsem se vydal ulicí, abych o pár metrů dál zazvonil na starý, očividně viktoriánský, dům.
Uslyšel jsem vcelku líbivou melodii a následné šourání papučí po hladkém linoelu. Masivní dveře se otevřely směrem dovnitř a kluk za nimi vykoukl směrem do ulice.
"Nialle!" zvolal poněkud překvapeně, ale v očích mu byla jasně vidět radost.
"Chyběl jsem ti?" usmál jsem se na něj a zatvářil se tak roztomile, jak jen to v danou chvíli šlo.
"Včera jsem byl u tebe… Strašně," zasmál se a dveře otevřel dokořán.
Při procházení do útrob domu jsem koutkem oka sjel Liama pohledem. Rozcuchané vlasy, vystouplé žíly na krku, možná až příliš upnuté tílko a kalhoty s rozkrokem proklatě nízko u kolen.
"Fuck," zašeptal jsem a, víceméně omylem, si skousl ret. Liam jen zvednul obočí a trochu pobaveně mi oznámil: "Měl bys s tou svojí nadržeností něco dělat," ušklíbl se a vedl mě dál do domu.
"Já nejsem nadrženej," přimhouřil jsem oči a v tu chvíli mi v kapse zašustil kondom.
"Co to tam máš?" zpozorněl Liam a zvědavě na mě koukal. "Moment... Já vím, co tam máš!" ukázal na mě a rozesmál se.
"V...V... Víš?" zakoktal jsem a vyvalil na něj oči.
"Jistě! Zase sis přinesl chipsy!"
"Jo... Jasně. V zadní kapse. No, spíš… obal," uculil jsem se. No co, zas tak moc jsem nelhal.
"Hele, není to trochu divný, mít starej, rozsáhlej dům v centru velkoměsta?" odvedl jsem ho od tématu a se zájmem si už poněkolikáté prohlížel nádherný obývák.
Měl pod oknem sedačku ve tvaru písmene 'L' v barvě čokolády.
Tak trochu přípomínala Liamovy oči.
Na okně měl vzdušné bílé závěsy, uprostřed svázané jemnou stuhou. Po celém pokoji byl rozesetý velmi starý nábytek s nádechem mahagonové barvy. Pod nohama (možná jsem se měl vyzout) nám ležel nádherný, sněhobílý koberec s dlouhými vlákny. Stěny byly vymalovány na béžovo a, ač se to nezdálo, pokoj byl zařízen velmi vkusně a stěny k sobě ladily.
Panovala tu velmi příjemná atmosféra, které jistě dopomáhal venkovanský staroanglický styl.
Nad hlavou mi visel lustr s různými serepetičkami a vážně by mě zajímalo, kdo mu na nich utírá prach.
"Tys ještě nebyl u mě v ložnici, že?" usmál se Liam a hodil po mně pohledem.
"V ložnici?" zajíkl jsem se a nechtěně utkvěl pohledem na Liamově hrudi.
"Nechtěl bys mi něco říct?" ztlumil Liam hlas a nahnul se k mému uchu.
Venku byla stále tma. Rozednívalo se pozdě a já nechápal, proč jsem vstával jen pár hodin po půlnoci a proč byl Liam vzhůru.
A hlavně - co tady vůbec dělám?
To mi nešlo na rozum už vůbec.
Vždyť víš, našeptával mi hlásek uvnitř mého těla.
Na krku mě lechtal horký dech Liama. Prudce a trochu trhaně oddechoval a mně se už z tohohle podlamovala kolena.
"Ne, pane," zachraplal jsem a snažil se nevnímat, že se ke mně Liam čím dál blíže tisknul.
Pomalu natahoval ruku, snad aby mě objal kolem boků, když jsem na poslední chvíli ucukl.
Kristepane, nemůžu si to s ním rozdat teď a tady.
I když mám dojem, že k tomu dřív či později dojde. Při téhle myšlence jsem si mimoděk sáhl na zadní kapsu.
Liam trošku nahnul hlavu na bok, podíval se do země a palcem se poškrábal na nose. Přešel k vyřezávanému stolku se sklem nahoře a bezmyšlenkovitě uchopil knihu na něm.
"Nialle, známe se už nějaký ten pátek," přejel prstem po hřbetě knihy. "A tak si myslím," pokračoval "že bych měl vědět, co děláš za povolání," skončil větu a se semknutými rty ke mně vzhlédl.
"Víš, moje povolání je tak trochu… praktické," odmlčel jsem se a doufal, že mu tahle odpověď bude stačit. Nakrčil čelo takovým tím způsobem, který mě vždycky děsil a přistoupil ke mně.
"Tak mi ho ukaž," naléhavě zašeptal a chytnul mě za dlaně.
"Sakra, já nesmím!" vytrhl jsem se mu a zadíval se mimo.
"Proč ne?" chytil mě za rameno a obrátil zpět k sobě. V jeho očích bylo vidět, že jen tak neustoupí a na intenzitě neubere.
"Kdeže máš tu ložnici?" zeptal jsem se po dlouhé odmlce, a aniž bych čekal na odpověď, vyšel jsem po točitých dřevěných schodech s kovovým, postříbřeným zábradlím s Liamem za zády.
Všude byla tma, takže nebylo k údivu, že na posledním schodu jsem se málem přizabil.
"Nechceš rožnout*?" zeptal se měkce, ale odpovědi se nedočkal. Otevřel jsem první dveře, které mi přišly pod ruku a s otevřenou pusou se prudce zastavil tak, že mi Liam vrazil do zad. "Au?" zasyčel a obešel mě.
Stále jsem nebyl schopen slova a s bradou až na zemi koukal po pokoji.
Tak jo. Ujasněme si to - viktoriánský styl.
Starý dům.
Velmi starý.
Střed Londýna.
Pár hodin po půlnoci, všude tma.
A on má sakra ve vrchním patře možná až moc moderní ložnici, která prakticky nemá jednu stěnu a místo ní má jen několik skleněných tabulí?
Zem byla pokrytá parketami z, pravděpodobně ořechového, dřeva a nikde nic nebylo. Jen obrovská postel u jedné ze stěn, na které byla ledabyle připevněná nebesa.
"Ještě tě zajímá, proč je uprostřed Londýna?" utrousil k mojí osobě a vtáhl mě do pokoje.
Klaply za mnou dveře a tenhle zvuk způsobil, že jsem se vrátil znovu do reality.
"Liame, já ti to ale nemůžu říct," sklopil jsem hlavu a abych se nějak zaměstnal, skopl jsem z nohou boty a odhodil je ke dveřím.
"Říkal jsi, že děláš rukama," načal to a zvědavě pokukoval.
"Jo. Těma taky," utrousil jsem a pomaličku zvedal zrak.
"Tak co jsi? Údržbář? Malíř? Řekni mi to, já se smát nebudu," povzbudivě se usmál, a když jsem nereagoval, zkoušel to znovu. "Víš co? Tak já budu hádat," zamyšleně mě odvedl k posteli, posadil mě na ni a sám si sedl do tureckého sedu na zem vedle ní.
"Vyděláváš hodně?" zeptal se na první otázku a stále s úsměvem na mě koukal.
"Jak kdy. Většinou ano," neochotně jsem odpověděl a založil si ruce.
"Je to náročná práce?" ptal se dál, ruce položil za sebe a opřel se o ně.
Ukazoval mi teď celé své tělo a já se musel neklidně zavrtět. Totam bylo mé počáteční sebevědomí.
"Trochu," přikývl jsem a začal si třít jednu paži.
"Baví tě?" dorážel dál.
"Prostě ti to říct nechci!" rozkřikl jsem se a vjel si dlaněmi do vlasů.
"Ale proč?" zatvářil se ublíženě a ohrnul spodní ret. Kdybych ho nechtěl na místě ojet, řekl bych, že je jak malé roztomilé štěňátko.
"Je to hnusná práce. Je odporná a nechutná. Ale zároveň je mi příjemná a chci ji dělat," roztřeseným hlasem jsem mu to vysvětloval a lehce gestikuloval rukama.
"Tak co je to zač?" pošeptal a ruku mi položil na koleno. "Nialle, nemusíš mít strach," něžně mi rukou přejížděl po holeni a tenhle dotek mě na jednu stranu uklidňoval, na druhou stranu ve mně probouzel nekontrolovatelný kotlík vášně.
Jemně jsem si povzdychl a sesunul se za ním na podlahu.
"Zavři oči," poručil jsem mu a doufal, že mě zastaví.
"Máš práci tady? Jsi kouzelník?" rozšířily se mu zorničky a dychtivě na mě koukal.
"Zavři oči, probůh," protočil jsem panenky a počkal, až sklopí víčka.
Měl jsem chvíli na to, abych si ho nerušeně prohlédl.
Hnědé vlasy, každý pramen na jinou stranu, zavřená víčka, za kterými jsem tušil tmavý karamel plný lásky, a dlouhé husté řasy.
Byl moc pěkný.
Nahnul jsem se k němu, přivřel oči a tělem mi projela zvláštní vlna vibrací, když jsem se svými napuchlými rty otřel o ty jeho. Prudce otevřel oči a jeho pohled byl poněkud… vystrašený.
"Co to děláš?" vyplašeně se mě ptal. Ale neuhnul.
"Svoji práci," zašeptal jsem a okouzleně zíral na jeho růžolící rty.
Halila nás rouška tmy a možná to byl ten důvod, proč jsem se, už méně ostýchavě, odhodlal zajít dál.
Přejel jsem lačně jazykem po jeho spodním rtu a jemňounce ho skousl zoubky. Otevřel jsem oči a viděl, že má znovu sklopená víčka.
Stále neuhýbal.
Jemně jsem ho položil na podlahu a ruce si položil vedle jeho hlavy. Palcem jedné ruky jsem mu shrnul spadené vlasy z čela na stranu a jemně mu ohryzával krk.
Sem flíček, tam jemné ožužlání.
Lehce zasténal, i když mám pocit, že to neměl tak úplně v plánu.
Přes hlavu jsem mu přetáhl tílko a zakňučel jen při pohledu na jeho bříško.
Očarovaně jsem přejížděl prstem po různě vypracovaných svalech a málem se poslintal. Serval jsem ze sebe košili a protáhl se jako kočka tak, že jsem se nahým tělem dotýkal toho Liamova. Znovu jsem skončil s hlavou těsně nad tou jeho a čekal na poslední slovo.
"Takže ty jsi…"
"Děvka," zašeptal jsem a svými rty přejel směrem vzhůru přes ty jeho.
Prstem jsem přejížděl přes bradu, krk, mezi bradavkami, jednu jsem obkroužil a promnul mezi prsty, než lehce zčervenala a nehtem pokračoval směrem dolů.
Probouzelo se ve mně zvíře a nechtěl jsem Liamovi ublížit.
Ale touha a zažité zkušenosti byly silnější.
"Jestli nechceš, řekni poslední slovo," roztouženě jsem zašeptal a přitom mu rozepínal knoflík u kalhot.
"Do mě," sykl a převalil mě pod sebe.
"Já jsem tady děvka," poručil jsem mu s důrazem na slovo "já" a prudce se znovu vyhoupl nahoru.
Vášeň v místnosti by se dala krájet.
Ne krájet, porcovat.
Vzduch byl tak prosycený touhou po sexu, špetkou lásky a největší extáze, že se nám zle dýchalo a nemohli jsme se dočkat vzájemného dotyku.
Liamovy kalhoty skončily někde na posteli a já jen kňučel, když jsem z něj chtěl sundat boxerky.
Hráli jsme vlastně takovou hru, kdo bude ten dominantní.
Převalovali jsme se z jednoho na druhého, když v nestřežené chvíli byl Liam nahoře. Svými koleny mé boky drtil u země a vítězoslavně šeptal.
"Mám tě."
Stahoval ze sebe boxerky a ať jsem se cukal, jak jsem chtěl, nemohl jsem se převalit nahoru.
"Nikdo mi nebude přebírat povolání," vyhoupl jsem se do sedu, a když jsme takhle seděli na sobě, převalil jsem ho na záda. "Říkal jsem to," špičkou jazyka jsem si přejel po rtech a lehce s ním zakmital v koutku tváře.
"Nadržený hovado," kňučel a vzpouzel se.
"Náplň mého povolání, zlato," otřel jsem se kolenem o jeho naběhlé přirození. Přiváděl jsem ho k šílenství, oba jsme umírali jen při představě doteků, polibků a nekončících přírazů.
Vylovil jsem ze zadní kapsy ochranu a zašustil s ní mezitím, co jsem ze sebe strhával kalhoty.
Teď jsme na sobě seděli jen tak, jak jsme byli stvořeni a to dodávalo pokoji plnému vášně ještě větší rozměry.
"Hm, jasně, chipsy. To jsem si mohl myslet," ucedil skrz zuby a v té chvíli mu došlo, co to držím v ruce. "Nialle, zpomal," úsečně pronesl, i když jsem ty jiskry v očích dobře viděl. Nedbal jsem na to, co mi říkal. Odtrhl jsem kousek obalu a dvěma prsty vysunul kondom. Obal jsem zahodil a opatrně si ho roloval na svůj vztyčený, krví naběhlý poklad.
"Copak, bojíš se?" blýsknul jsem očima a díky výrazu jeho tváře se musel uchechtnout. "Poprvé, no jasně," zle jsem po něm šlehl jazykem a prstem přejel okolo jeho vstupu.
Pořádně se nadechl a zavřel oči. Když mě teď neviděl, protočil jsem panenky.
Zasunul jsem jeden článek svého ukazováčku do Liamova pozadí a malinko s ním zapohyboval. Koukal jsem na jeho reakci.
Jemně se ošil, ale nevypadal, že by mu to bylo extra nepříjemné. Vsunul jsem svůj prst dál, a když Liamova odezva byla opravdu údivně klidná, přidal jsem druhý prst.
To už byla vcelku obtíž, byl neuvěřitelně úzký, tak jsem svými prsty všelijak kroutil, až se svaly okolo mé ruky uvolnily a já naznal, že je připravený.
Možná to bylo i proto, že jsem to prostě nevydržel.
Nalehl jsem na Liama a políbil ho na víčka, aby otevřel oči. Pootevřel je a v tu chvíli jsem do něj přirazil pánví.
Prudce vydechl a já, neschopen ovládat svoji touhu a své smysly, začal přirážet celou svojí silou.
"Děvko," nemohl jsem si odpustit narážku a vzdychal mu do ucha.
"To bych měl spíš říkat já," zasténal a jemně ke mně přirazil. "Budu tvůj pasák," navrhl nepřítomně mezi přírazy a znovu zavřel oči, aby si slast více užíval.
"Nikdy, jsem na volné noze," uchechtl jsem se, ale ve chvíli uchechtnutí nahradil sten.
Svíjel se pode mnou. Pod mými dlaněmi se svíjelo nasvalené tělo a boky mi vycházelo vstříc.
Drtil jsem v rukou jeho boky a zintenzivnil přírazy. Pohyboval jsem se proti němu, celou svou délkou zajížděl do jeho pozadí a vycházel jen na krátký moment, abych mohl být zase v něm.
Stále rychleji jsem přirážel do jeho neopotřebovaného a nezkušeného těla. Bylo mi celkem jedno, jestli stačí nebo ne, ten pocit, ta slast.. To bylo něco nezapomenutelného.
Jednou rukou jsem, vážně omylem, obemknul Liamův naběhlý penis a cítil, jak v něm lehounce škube.
Čím více a drsněji jsem do Liama přirážel, tím silněji a rychleji mu v jeho pokladu cukalo.
Když jsem zakláněl hlavu dozadu a šeptal nesmyslná slova, ze ztvrdlého penisu v mé ruce vystříkla bílá tekutina, pomalu odkapávající na Liamovo bříško, nadzvedávající se pod náporem zrychlených nádechů.
Zvolnil jsem své tempo a líně se uvnitř Liama dodělával. Nahýbal jsem se nad něj a plynulými pohyby do něj nepřestával přirážet. Vydal jsem ze sebe něco, podobné hlasitému vzdychu a klesl na Liamovu hruď. Byla zpocená a umazaná od spermatu, ale to mi v tuhle chvíli bylo úplně jedno.
"Páni," oddychoval pode mnou a lehce se třásl.
"Tys to chtěl vědět," polkl jsem a stále vydýchával.
"Nic nenamítám, jen mi slib, že si ke mně budeš práci nosit častěji," položil ruku na má záda a pomalu uklidňoval tlukot svého srdce.
"Liame, já nebývám takhle hodný normálně," tvář mi posmutněla a uvědomil jsem si, do jakého pekla se Liam upsal, když chtěl, abych za ním přicházel častěji.
 

103 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kuba Kuba | Web | 4. března 2013 v 20:02 | Reagovat

Oh holly shit!

2 Ann~ Ann~ | 4. března 2013 v 20:14 | Reagovat

Doufám, že ti je jasné, jaký úkol teď bude následovat... :D Je to dokonalé :3
Omlouvám se, mělo to být 5 hvězdiček :XXX

3 Lucylley Lucylley | Web | 4. března 2013 v 20:56 | Reagovat

Tohle musí mít pokračování... Musí! :D

4 Aid Aid | 4. března 2013 v 23:50 | Reagovat

Proč mě ta uchvátila představa Niallera jako děvky? O.o No to je jedno, pani asi spíš slečno toto se vám velmi ale velmi povedlo! :3

5 Nell Nell | 5. března 2013 v 15:06 | Reagovat

Awww! to je dokonalý..:D To chce pokráčko..:DD

6 Zoey Zoey | 5. března 2013 v 21:15 | Reagovat

Neeeeeeee.. To jsem byla já, kdo dal 4 a půl hvězdičky. ALE PŘÍSAHÁM, ŽE TO BYLO OMYLEM!!
Tohle si totiž zaslouží víc než jen pět hvězdiček. :3 :3 Zoey fell in love with your ffs. :3333 xoxo

7 Tommie Tommie | Web | 7. března 2013 v 20:02 | Reagovat

No doprdele .. Tohle by se dalo číst víckrát ..

8 immensity immensity | Web | 7. března 2013 v 20:28 | Reagovat

Můj drahý Ňufe. Hifzbefgzibgbgbergi wut . ? Nemám slov... :3

9 Veronika Veronika | 7. března 2013 v 20:50 | Reagovat

Tak tohle je naprosto parádní povídka, konečně nějaký odlišný příběh od těch co jsem četla a hlavně skvěle promyšlený!!...Tahle role Niallovi padla jako ušitá!:D...Jsem zvrhlá, takové to typy mám ráda, určitě by jsi měla napsat pokračování, nikdo by neodolal! :)

10 Veronica Veronica | Web | 28. května 2013 v 22:11 | Reagovat

Holy Moly! Nevadí ti, že tu právě teď umírám? :o Tak tohle bylo naprosto dokonalý (vím, opakuji se, ale tvoje povídky jiné nejsou) Božeeee, ten popis, úplně jsem si to představovala před očima. :D Což je v tomto případě fakt šílený! :D Tohle se fakt maximálně povedlo! Zbožňuji to! :3333

11 Peti. Peti. | 29. srpna 2013 v 23:36 | Reagovat
12 elliedreamer (Ell) elliedreamer (Ell) | 7. října 2013 v 13:56 | Reagovat

oh lala !
je po mně!
uááá!

13 Bianca Bianca | 18. března 2014 v 21:55 | Reagovat

OH SHIT!!! ♥_♥ NAPROSTA DOKONALOST....SHIT! SHIT! SHIT!

14 Karin Karin | 29. listopadu 2014 v 21:15 | Reagovat

No tak to bylo něco paráda.

15 Karin Karin | 26. ledna 2015 v 21:49 | Reagovat

Bylo to krásny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama