I was wrong

24. srpna 2013 v 17:10 | NikušŠ. |  Niall Horan

Title: I was wrong
By: Vic*


"Za chvíli tam budeme, Lis," promluvil ke mně tiše kudrnatý chlapec, sedící za volantem tmavého Range Rover.
Nebyla jsem si zcela jistá, zda jsem slyšela každičké slovo vyplynout z jeho úst, možná ještě pokračoval, ale mně to bylo jedno. Vnímala jsem jen déšť, jehož kapky hlasitě oznamovaly jeho přítomnost. Dešťové kapky se snažily vytvořit na oknech jakousi vodní pavučinu, avšak nikdy se jim to nepodařilo. I když už byly těsně u cíle, vždy jedna kapička sjela k té druhé, čím celý útvar ztratil svůj dominantní tvar. Vzájemně se přitahovaly, byly na sobě závislé.
Závislé.
Slovo o sedmi písmenech, které každý považoval za něco jiného v jeho chamtivých očích. Každý z nás je na něčem závislý a nás dělí jen to, co je podstatou celé závislosti.
I já jsem.. závislá. Na něčem, co má pro mě příslušnou podstatu. Na něčem, co mě zabíjí. Duševně i fyzicky. Ale.., jde to ještě?
Heroin.
Bylo to něco, co mě doslova vyžíralo zevnitř. Vyžíral ze mě lidskost, vyžíral všechno a já ztrácela půdu pod nohama. Padala jsem do jámy prázdnoty, kde na nic nikdo nečeká. Jen na holou smrt. Nečekala jsem, že by mě někdo zachránil, jen část mě někdo hluboko uvnitř odhodlaně čekala. Ale on nepřišel. Nepřišel...
Prudce sem semkla oční víčka na náznak toho, že jsem již nechtěla přemýšlet a nechat mou mysl dál bloudit po roztroušených myšlenkách.
Byla jsem odhodlaná s tím skoncovat. Být zase ta Elizabeth, která neutápěla svůj žal ve drogách. Být to zase já...
Tušila jsem, že se blížíme.
Harry, můj starší bratr, sjel z hlavní silnice na jednu z polních cest a směřoval k zapadlé oblasti. Nebylo zde nic víc, než jen husté lesy a věčně špinavá oblaka vznášející se nad touto usedlou krajinou. Jako by sem už patřily a zdůrazňovaly svou dominantnost nad okolím.
Nevěděla jsem, co od celého toho plánu, co vymyslel Harry společně s kluky, čekat.
Je to blbost? Či jedna z mých šancí na nový život?
Nedokázala jsem si odpovědět. Nedokázala jsem najít v hlavě myšlenku, ve které by mi poskytla správnou odpověď. Přemýšlela jsem jen nad následujícími týdny, které jsem měla tady, na chatě našich rodičů, spolu Harry a jeho kamarády, strávit a s jejich pomocí se zbavit toho, co mě dostalo až sem. Zbavit se své závislosti.
I přes Harryho varování jsem do toho šla. Věděla jsem, že to bude bolet. Ne fyzicky.
To jedině pro psychickou bolest budu zranitelná. Tak jako tomu bylo doposud, jen teď se ji naprosto poddám. Bolest nebylo jediné, čeho jsem se obávala. Byl tu i strach z neúspěchu, ale ani ten nebyl tak velký, oproti tomu, co jsem měla snášet. Co jsem měla střetávat celou tu dobu.
Byla to má první bolest. Byl to on.
Kdykoliv jsem zavřela oči, měla jsem pocit, že se mi před očima promítají modré medailonky, dominující v obličeji chlapce s blonďatou kšticí. Byla to pouze má iluze, ale tak reálná.
Silně jsem potřásla hlavou a zavřela oči na náznak toho, že jsem již nechtěla dál přemýšlet. Přemýšlet o blonďatém chlapci, který se mi za pár okamžiků zjeví v celé své kráse. Po dlouhých dvou letech.
A měla jsem pravdu.
Harry mírně zabrzdil u dřevěné chaty, obehnané vysokými jehličnatými stromy, která představovala celé naše dětství. Teď měla představovat i něco jiného. Něco, co mě navždy změní.
Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala vylézt z auta a doslova se poddat tomu jinému prostředí než je po celý rok v Londýně, přičemž Harry už byl dávno na nohou.
"Emily, zlato."
Náhle jsem uslyšela ladný hlas za mými zády, patřící jen jednomu člověku. Prudce jsem se otočila a spatřila vysokého, krátkovlasého chlapce běžícího ho přímo ke mně.
"Ráda tě vidím, Liame," hlesla jsem a pevně ho objala.
Tak dlouho jsem je neviděla. Všechny. Bylo to Harryho nejlepší kamarádi a pro mě neznamenali o nic méně. Když jsem uviděla Liamův nový účes, musela jsem se tiše zasmát. Tak moc se změnil, ale v hloubi duše byl pořád starostlivý a laskavý.
"Hlavně ji neumačkej, ještě jsme si ji ani pořádně neužili."
No jasně, Louis!
Jeho pronikavý hlas jsem slyšela skoro dřív, než jsem ho viděla. I tak dnes tomu tak bylo.
"No, řekni, chyběl jsem ti?" Zasmál se a dlaní přejel přes mírný důlek na mých zádech.
"Jako nikdy, Loui," odpověděla jsem a rozhlédla se okolo sebe.
Tak počkat!
"Zayn se trochu zdržel, ale měl by dorazit," odpověděl mi Louis ještě dříve než jsem se rozhodla zeptat a já přikývla na souhlas.
Pořád jsem se však ohlížela. Stále tu někdo chyběl.
Harry už dávno vyndal věci z auta, přičemž se mu kluci snažili pomoct odnášet je dovnitř.
"Koukám, že není jediný, kdo se zdržel," procedila jsem mezi zuby a byla odhodlaná jít konečně dovnitř, avšak jediný pohled na lesní pěšinu za dřevěnou chatou mě zastavil.
Přišlo mi jako by se čas zastavil. Byl tam.
Ruce složené v kapsách kožené bundy, nohy pyšnící se novými džínami, ke kterým přímo ladily černé supry se stopami bílé barvy.
Cítila jsem, jak mi srdce naráží na hrudník a samovolně se snaží o to, aby se dostalo ven. Můj dech už dávno ztratil svůj pravidelný rytmus a já se snažila jen o to, být v pohodě. Jenže..
Šel dál, přímo ke mně. Neměla jsem čas na přemýšlení, ale i tak se mi do mysli hrnula kupa myšlenek, co mi řekne, co mu snad řeknu já.
Zastavil se těsně přede mnou, oči nalepených na těch mých, jako by se snad snažil vytvořit jedny jediné.
"Jsi krásná, Elizabeth," zašeptal směrem ke mně, přičemž slabě vydechl. "Jako vždy."
Znělo to tak opravdově, jako kdyby mluvil pravdu, ale něco ve mně mě utvrzovalo v tom, že lže.
"A ty jsi lhář."
Jeho pronikavé oči, připomínající modré laguny, mě propalovaly skrz na skrz. Ale ne proto, že by mi chtěl snad ublížit pouhým pohledem. Bylo v tom něco jiného. Jako by se pokoušel pouhým pohledem přečíst mé pocity, přečíst každičkou mou myšlenku, které právě teď směřovaly na něj. Na blonďatého chlapce s andělskou tváří.
"Nemůžu uvěřit, že si tady," promluvila jsem tichým hlasem a pozorovala jeho tvář, která se kroutila v nevěřícím úšklebku.
Nevěděla jsem, čemu se diví. Snad tomu, že s ním po letech zase mluvím, ale při jeho ohromujícím egu, které vždy vlastnil, jsem ho okamžitě zavrhla.
Spletla jsem se. Byl to povrchní úšklebek.
"Jsem tu tak, jako všichni, chci tě podpořit."
"Zajímavý, dřív ses o mě vůbec nestaral a najednou mě chceš podpořit?"
Nedokázala jsem posoudit to, proč se ve mně najednou vzala ta zloba, hněv na blonďatého chlapce, který přede mnou stál, ruce založené v kožené bundě, s vážným postojem, který mu zůstal dodnes.
"Musíme se pořád hádat?"
Prudce jsem sklopila hlavu a zadívala jsem se na půdu pod svýma nohama. I ona mi přišla zajímavější než rozhovor s ním. Tak moc mě bolel každý pohled do jeho očí. Pokaždé jsem v nich viděla jeden a ten samý odstín, který jako by toho večera ztmavl zároveň z jeho odmítnutím.
Už tolikrát jsem přemýšlela nad tím, co by se stalo, kdybych se tenkrát neopila a nezačala vykřikovat všechny mé city k Niallovi, o kterých samozřejmě nikdo nevěděl. Co by se stalo, kdyby mě tam jen tak nenechal. Bez jakékoliv odpovědi.
Nechtěla jsem mu odpovídat na jeho hloupou otázku. Stále jsem hleděla dolů, směrem k mým nohám, které byly jako na protest tomu všemu skřížené do prapodivného tvaru.
Nemohla jsem tam déle stát. V tom hrobovém tichu, které mezi námi panovalo jich tak trochu tradičně. Musela jsem pryč.
Aniž bych mu věnovala jediný z mých pohledů, tichými kroky jsem zamířila k terase chaty, které se mohla rovněž pyšnit svých dřevěným materiálem.
Šlo se mi těžce, jako by mě nohy neposlouchaly a chtěly, stejně jako mé srdce, abych se otočila a padla mu kolem krku, přičemž bych ho políbila horkými rty na jeho ušní lalůček.
"Elizabeth," vykřikl náhle mé jméno a mně snad připadalo, jako by cestou z jeho úst zatancovaly na jeho rtech ten nejdivočejší tanec.
Automaticky jsem se otočila a doufala, že řekne něco, co by mě přimělo udělat to, co jsem si vysnívala před pár okamžiky.
To se však nestalo. Bylo to jen jeho obyčejné gesto, ale i tak, jako by mi vpálil díru do srdce. Už po několikáté.
"Něco ti spadlo," hlesl a jeho zrak společně s mým zaostřil na sáček s bílým práškem v jeho rukách.
Tak moc jsem si přála vyčíst z jeho výrazu tváře, co si právě myslí. Ale.. nešlo to. Jen tam tak stál. S tím svinstvem v jeho rukou, které se už z té dálky nezdály být tak jemné jako ostatních, za což mohla jeho největší vášeň. Držel můj poslední balíček drog. Držel mé srdce.
***
Čekala jsem, že to přijde a taky přišlo. Jako lavina všech mých problémů a já nemohla nikam utéct. Jen tiše trpět.
Absťák. Právě v něm bylo všechno skryté.
Potřebovala jsem další dávku, ale žádná nebyla na dosah. Bylo to tak nesnesitelné. Bolest, touha, to všechno mě vyžíralo zevnitř a já tomu jen přihlížela. Jako všichni. Kluci se mě snažily povzbudit, ale ani to nepomohlo. Možná měl Harry pravdu.. nebyla jsem připravená.
Hleděla jsem na noční oblohu, která se postupně začala plnit hvězdami různého svitu, přičemž všem dominoval měsíční svit.
Už několik dní jsem se odhodlávala říct klukům, že to nevydržím. Skoro každý den jsem cítila něco, co ještě nikdy. Bolelo mě to jak fyzicky, tak psychicky.
Pomalu jsem se zvedla z postele a jen s nejpotřebnějšími věcmi, které jsem si předem připravila, zamířila do obývacího pokoje, kde trávili kluci celý večer, jako vždy.
"Lis, co tu děláš?" křikl Harry, když mě uviděl stát ve dveřích do obývacího pokoje, kde společně s kluky seděl.
Vypadali spokojeně, zřejmě se bavili o něčem, co je dělá tak šťastnými. Jen, co jsem do pokoje vešla já, jako by všechno zhaslo. Všichni kromě Harryho mlčeli a upřeně se dívali na mě. Hlasitě jsem polkla a tichými kroky se vydala k hlavním dveřím.
"Elizabeth!" křikl znovu kudrnatý chlapec a podle hlasitého zapraskání starého gauče se prudce postavil.
"Jedu domu, nevydržím to tu. Chci domu, Harry, prosím!"
Byla jsem strašně zoufalá. Chtěla jsem pryč, ale i přesto jsem věděla, že mi tu nikdo nepomůže.
"Lis, my tě ale neodvezeme domů," řekl rázně a pomalu se ke mně začal přibližovat.
"Harry," zakňučela jsem a znovu se zahleděla do jeho očí, které jako by mi chtěly dát vše, co viděly.
"My tě nechceme znovu ztratit, musíš to tentokrát vydržet," promluvil tentokrát Liam, který jako jediný společně s Harrym zastával místo na mohutném gauči.
Bylo to čím dál tím horší. Mé tělo chtělo řvát, ukojit svou největší bolest, která nešla zastavit. Rozhlédla jsem se po pokoji a pokoušela se najít jiný způsob.
Nevím, co mě v tu chvíli popadlo, ale v tu nekonečnou chvíli jsem se rozhodla i pro to, co pro mě bylo tolik absurdní.
Pootočila jsme hlavou a zaostřila zrak na Nialla, jehož oči mě celou dobu pozorovaly a s nevídaným zájmem mě pozorovaly.
"Odvez mě domů, Nialle," křikla jsem, přičemž se jeho tělo lehce otřáslo. "Prosím!"
Nečekal, že se obrátím právě na něj. Byl tolik překvapený a zároveň mu v očích plály plamínky zděšení. Nikdy mě takhle neviděl. Neviděl tak zničenou.
"Lis, oni mají pravdu, musíš tu zůstat." Bylo mi jasně, že přemýšlí nad každým slovem.
Zřejmě mě nechtěl nijak vyděsit, ale to, co jsem řekla v následující okamžiku, překazilo jeho očekávání.
"Myslela jsem, že jsi tu pro mě."
Nechtěla jsem mu nic vyčítat, ale v tu chvíli jsem si připadalo jako tehdy. Když mě ovládal další démon a já naprosto otevřela svou duši.
"Já tu jsem pro tebe, Lis, jen..," slabě vykoktal, jako by doufal, že jsem mu nerozuměla.
"Poprvé v životě jsem měla pocit, že ti můžu věřit, ale mýlila jsem se. Nezměnil si se, jsi pořád stejný."
Slabě jsem přivřela oční víčka a na okamžik ztratila vědomí o tom, kdo se kde nachází. Slzy se mi již kradly na povrch, do toho nesnesitelného ticha, které vzápětí nastalo.
Co se to se mnou děje?
Tak moc toho ze mě mluvilo, ale ze třetiny jsem to nebyla já.
Když jsem po chvilce opět otevřela oči, uviděla jsem, že se něco změnilo. Niall nestál úplně vzadu, společně se Zaynem.
Byl těsně u mě.
"Elizabeth," vydechl a opatrně natáhl svou ruku k té mé.
"Nedotýkej se mě," vykřikla jsem, přičemž jsem ustoupila několik kroků dozadu.
"Lis, prosím, počkej."
Nechtěla jsem ho dál poslouchat, nikoho. Čím dál více jsem si začala uvědomovat, že to byla chyba. Všechno, co jsem do tohohle okamžiku byla chyba...
Náhle se přede mnou objevila tma. Niall i ostatní zmizeli a já začala padat snad do ještě černější tmy než předtím. Všude byla ona. Pouze tma.
"Lis?"
Jako by se v ten moment mým uších cosi rozjasnilo. Ten zvoncovitý hlas...
"Probuď se, prosím."
Cítila jsem, jak se něčí ruce dotýkají mých předloktí a zvedají je nějak do neznáma. Ten dotyk.. byl tak intenzivní, tak silný, až jsem pociťovala každičký hrbolek na jeho kůži. Konečně jsem se odhodlala otevřít oči, ale to, co jsem spatřila, jako by mě vrátilo znova do spánku, do vzdáleného snu, ze kterého se nechci nikdy probudit.
"Nialle?" vyděšeně jsem vykřikla a mně se opět naskytl pohled do těch nejzářivějších objektů.
Neudělala jsem při tom jediný pohyb, jen ústa, jenž vydechla ono oslovení a hrudník, který se zvedal a klesal jako zběsilý pod náporem toho.. divného snu.
"Křičela si, tak jsem přišel," omluvně se usmál a lehce si poposedl ještě blíž ke mně na mé posteli, přičemž stále nepouštěl moji pravou ruku.
"Omlouvám se, nechtěla jsem tě probudit."
"Neomlouvej se, nemůžeš za to, přinesl jsem ti něco na uklidnění."
Mlčky vytáhl z kapsy malou pilulku, kterou jsem brala těsně před spaním. Měla za úkol ukojit mou bolest, tedy.. aspoň tu minimální.
Můj dech se začal uklidňovat a já alespoň díky té tabletě začala pociťovat úlevu. Pořád sem přemýšlela nad tím snem. Nedokázala jsem pochopit, co to mělo znamenat. Vždy sem tvrdila, že sny se nám pokouší něco říct, jen na nás je, jak moc je necháme mluvit do našich životů. Co když to platí i teď?
"Elizabeth, já..," promluvil do úplného ticha a já přesně věděla, co chceš nakousnout, ale já o tom nechtěla mluvit, nemělo to cenu.
"Nech to být."
"Mrzí mě to, všechno."
"Nemusí tě to mrzet, není co."
"Ale je." Hlasitě polkl, přičemž se na malou chvíli odmlčel. "Pořád mám pocit, že si se do toho dostala kvůli mně."
Pořád mluvil tak tiše, jako by říkal něco, co je zakázáno šířit dál. Jako by se bál, že mi to ublíží.
"Kdybych tě tehdy neopustil, řekl ti to, co tenkrát ty mně, nic by se nestalo."
"Necítil si to tak, to je v pořádku."
"A co když jo? Co když jsem to tak cítil a cítím pořád, Lis?" Právě tato slova mu po chvilce našeho rozhovoru vyplynula jemně z úst, přičemž jako by v ten moment vše zastavil. Přinejmenším.. mé srdce.
Tak moc jsem si přála, aby to někdy řekl a on to řekne zrovna teď. V tu nejneočekávanější chvíli.
"Co to říkáš?" vyplašeně jsem vyhrkla a čekala na jeho reakci.
Co když to bylo opět myšleno jako vtip? Jako něco, co nemyslí vážně a chce mě jen uklidnit? Je v tom snad lítost?
Stále jsem mlčeli, oba. Seděli jsem tam jen krátkou chvíli, ale mně připadalo, jako by už uplynulo několik let.
Snažila jsem se vymyslet nějakou racionální odpověď, ale žádná se mi nenaskytla.
"Nechci, aby si mi znovu ublížil." Při vyslovení této věty jsem mu jeho dlaň stiskla ještě víc a nechala své prsty, aby se ještě víc zabořili do jeho jemné kůže.
"Už ti nikdy neublížím. Nikdy."
Můj stisk mi náležitě opětoval. Jako by se bál, že mu někam uteču.
"Proč ti mám věřit?"
"Protože..."
Slyšela jsem vyplynout ze jeho úst jen slabé vydechnutí, přičemž se za okamžik znovu nadechl.
Byl roztomilý, když přemýšlel. Snažila jsem se tvářit vážně, ale při pohledu na jeho tvář, která jako by se sužovala úzkostí, to nešlo.
Zlehka jsem položila dlaně na jeho horké tváře a konečně to udělala. Mé rty přistály na těch jeho a snažily si vychutnat tu jedinečnou chvíli. Políbila jsem ho.
Nezdálo se, že by byl překvapený. Spolupracoval a zběsile bloudil jazykem po mých vyprahlých rtech, aby se mohl dostat dovnitř. Jeho prsty se náhle chytly lemu mého trička a vkradly se přímo pod něj, kde bloudily všude možně. Přemýšlela jsem, zda opravdu bloudily, jelikož se zdálo, jako by každičký kousek mého těla znaly nazpaměť.
Nechtěla jsem to nechat dojít až sem, ale.. zase za mě mluvil někdo jiný. Tentokrát to byla vášeň a touha po někom, kdo mi jen svou existencí způsoboval nálet toho polehčujícího pocitu v břiše.
"Zvedni ruce," přikázal mi tiše a já se před ním za okamžik zjevila jen v podprsence a černých kalhotách na spaní.
V tom hrobovém tichu, co mezi námi panovalo, jsem zaslechla, jak hlasitě polkl.
Jeho hladové oči mě pozorovaly, čímž mě víc dál tím víc přiváděly do rozpaků.
Abych snad zahnala lehký růženec na mých tvářích, natáhla jsem k němu své ruce a pokusila se mu sundat jeho košili. Knoflíček po knoflíčku. Před zraky se mi začala objevovat jeho holá hruď. Při rozepínání posledního knoflíčku jsem se konečně dotkla jeho nahé kůže, přičemž se mírně otřásl. Košili jsem mu lehce shodila z ramen a dál se věnovala polibkům, která jsem přemisťovala od hrudníku, přes lehce naběhlé bradavky, až k podbřišku. Přesně jak očekával, jsem se pomalu zapojila do rozepínání jeho kalhot černé barvy. Šlo to tak snadno, možná i proto se téměř poté přede mnou objevil pouze ve světle bílých boxerkách. Černé kalhoty jsem mu ještě více stáhla dolů ke kotníku, což vedlo k tomu, že za nimi po chvíli sjely i bílé boxerky.
Neodpustila jsem si to a hlasitě vydechla. Způsobil to jeden jediný pohled. Pohled, který mě tolik vzrušoval.
Chtěla jsem, aby si lehl, proto jsem mu uvolnila místo na mé posteli, kde si poslušně ulehl na záda.
Natáhla jsem ruku a jemně přejela po jeho chloubě. Silně zavzdychal. Několikrát jsem pohyb zopakovala, v pomalém tempu. Tak jako dosud.
Párkrát jsem uslyšela, jak nespokojeně zavrčel. Zrychlila jsem proto své tempo, ale i tak nebylo podle jeho představ.
Rozhodla jsem se ho uspokojit jiným způsobem. Přiložila jsem si špičku jeho žaludu ke svým ústům, přičemž jsem lehce přes ní přejela. Niall těžce zavzdychal a jeho následující steny se mi staly jakousi odměnou. Cítila jsem, že chce víc. Zrychlila jsem a díky jeho rukou zapletených v mých vlasech to šlo o něco lépe. Dýchal tak nuceně, že jsem měla pocit, jako by se měl každičkou chvíli udusit.
"Kurva, Lis," vykřikl mé jméno a o pár okamžiků vyvrcholil.
Ztěžka jsem vše spolykala a sledovala jeho bezvládné tělo, jak se vydýchává z předchozí chvíle extáze. Trvalo pár minut, než se jeho dech zase zklidnil.
Zpozoroval, že ho sleduju a na jeho tváři se objevil šibalský úsměv. Teď byl na řadě on.
Silně mě chytl za pravou paži a přitáhl k sobě tak, aby se celým svým tělem otřela o jeho chloubu. Drsně mě líbal na ústa a já cítila každičký dotyk jeho rukou, které bloudily od boků až k mému citlivému místu, které však bylo stále skryto pod látkou kalhot.
"Měla bych si sundat ty kalhoty," zasténala jsem ve chvíli, kdy jsem i přes to, že jsem je měla stále na sobě, ucítila, co jeho dotyk přesně tam dokáže.
"To bys měla, a nejen to." Škodolibě se usmál a slabě mě odstrčil od sebe, abych si v rychlosti mohla sundat tu zatracenou látku i s kalhotkami.
Jeho oči, vyzařující vášeň a touhu po mně samotné, mě napjatě sledovaly, až mi připadalo, jako by to bylo ony, co mě svlékaly, snad i z holé kůže.
Kalhoty jsem odhodila na druhou stranu pokoje a vrátila se zpět k Niallovi, který přede mnou ležel v celé své kráse, nahý.
Znovu se přisál na mé rty, prosící o každičký můj dotek na jeho těle, přičemž jsem náhle ucítila jeho ruce na mých bedrech, jak se mě usilovně snaží zbavit posledního kusu oblečení. Po pár sekundách sem se díky Niallovým žilnatým rukou zjevila před ním nahá.
Tušila jsem, že se do mých tváří vkrádá rudost, jelikož mi Niall slabým hlasem šeptal ty nejnežnější slůvka.
Od slov popisující mou krásu až k těm, jak moc ho vzrušuju.
Jeho ruce mi silně přejely před obě ňadra, přičemž si lehce ujel z úst sten, vypovídající o mém vzrušení. Chtěl si se mnou hrát a já na jeho hru samozřejmě přistoupila. Stále mě líbal, na rtech, občas se jeho rty přesunuly i na můj krk, kde lehce přejížděl po mé krční tepně, přičemž si jeho pravá ruka stále hrála s mými bradavkami, zatímco levá sjela o něco níž, až k mému klínu.
Když se jeho konečky prstů poprvé dotkly mého klitorisu, silně jsem vydechla Niallovi do ušního boltce. Bylo to tak intenzivní. Několikrát svůj dotyk zopakoval, až se jeho prsty přesunuly o něco hlouběji. Zajel do mého nitra pouze jediným prstem, ale i tak ve mně vyvolal tolik bouřlivých a zároveň tolik uspokojujících pocitů.
Najednou se vším přestal. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale on mi věnoval jen uklidňující úsměv.
Jasně, jeho hra, jeho pravidla.
Věděla jsem, co chce udělat. Ruce, které mi dosud způsobovaly tu největší slast, přesunul na mé boky, které co nejsilněji stiskl a lehce mě nadzvedl, přičemž jsem chytla jeho penis a přiložila si ho na správné místo. Cítila jsem, jak jeho oči zírají přímo na mě, ale já se rozhodla mu své právě začínající pocity neprozradit. Stejně by to nepochopil. Právě nebyl nikdo, kdo by v mých očích dokázal číst.
Všechno nechal na mě. Začala jsem lehce dosedat na jeho chloubu, které se začala ve mně ztrácet. Když byl ve mně až po kořen, konečně jsem se odhodlala zopakovat ten oslňující pocit znovu.
"Um, Elizabeth," zaskuhral mé jméno a ještě silněji stiskl mé boky, jako by na náznak, abych konečně přidala.
Jistě nebyl zvyklý na něžný sex. Chtěl okamžitě to, co měl dostat a tak to mělo být.
Začala jsem se pohybovat a každým přírazem jsem byla lehčí a lehčí. Niall mi lehce obsypával krk svými polibky a já mu vzdychala do jeho blonďatých vlasů, které se pod náporem kapek potu stávaly vlhkými.
Naše bříška se třela o sebe a já se tiše, jen s lehkými vzdechy sledovala Nialla, jak pociťuje ten nekonečný pocit volnosti.
Vyvrcholila jsem v tu nejméně očekávanou chvíli. Zakřičela jsem jeho jméno a pod náporem mého vyvrcholení, kdy se mé stěny stáhly, vyvrcholil i on. Přímo do mého nitra.
S hlubokým výkřikem vydechl a rukou si nepatrně smetl všechny kapky potu, přičemž se slabě usmál a z posledních sil políbil na čelo.
Jedním pohybem ze mě vyšel a pokusil se mi uvolnit místo vedle sebe, jelikož moje postel opravdu nebyla stavěna pro nás oba.
Dosud, s hlavou položenou na jeho nahé hrudi, kde mě na tvářích škrábali neposedné chloupky, jsem sledovala jasný měsíc na noční obloze, ale jako by mě cosi přinutilo pohlédnout na podlahu mého pokoje.
Všude byly poházené kusy našeho oblečení, ale i tak jsem si všimla nějaké malé věci u Niallových kalhot. I když to nebyla tak zřetelně vidět, i hned moje podvědomí identifikovalo, co to je.
"Proč to máš pořád u sebe?" tiše jsem šeptla do jeho hrudi a on se rovněž zahleděl na bílý sáček ležící u jeho černých kalhot.
Chvíli nevěděl, co říct, ale po určité chvíli z něj přece jen něco vypadlo.
"Ani nevím, jen.. něco mi říká, abych to měl."
Podezřivě jsem zvedla obočí, ale.. stejně jsem to nechala plavat. Ať už by s tím udělal cokoliv, není to můj život. Už ne.
V pokoji panovalo mrtvolné ticho, ale ani jeden z nás neměl potřebu mluvit. Bylo to více než jasné. Užívali jsme si navzájem naši přítomnost, tlukot našich srdcí, jejichž pravidelný zvuk se dal snadno přirovnat k té nejkrásnější klavírní sonátě.
"Chci ti pomoct, Elizabeth. Chci, aby si byla už jen moje."
To bylo poslední, co jsem zaslechla ještě před tím, než jsem spadla do říše snů...

Každý den se probouzíme v naději, že se z nás stane někdo lepší. I já sem tu naději měla, vlastně pořád mám. Je skryta v někom, kdo mi pomohl odpoutat se od toho všeho, aby mě mohl mít jen pro sebe, a tak jak řekl - být jen jeho.
---
Konečně jsem to dopsala! Přiznávám, není to podle mých představ, ale.. co už.
Budu ráda, když zanecháte jakékoliv své hodnocení, za které vám budu moc vděčná. :)
Povídku bych chtěla věnovat May nebo-li Niky, která na to tak dlouho čekala a Angee B., a samozřejmě i všem, kteří si povídku přečtou. :)
 

91 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Petí. Petí. | Web | 24. srpna 2013 v 17:49 | Reagovat

Oh my mother fucker.
Dobře, pomineme to, že jsem si místo Elizabeth představovala kluka. Ehm. No.
Elis, povídka se ti moc nepovedla, naprosto mě dostává, jak dokonale se vyjadřuješ, jakou máš slovní zásobu a jdu se zahrabat a zapomeň na to, že s tebou něco napíšu, protože bych se ztrapnila.
Vážně jsi mě uchvátila a tak mi připomněla, že tuhle úvodku jsem dělala, když jsi byla u mě. :( Memorieees.
Good luck, my Oreo. Love this Fanfic.

2 Petí. Petí. | Web | 24. srpna 2013 v 17:56 | Reagovat

*povídka se ti moc povedla.
Ty vole, já se jdu dneska už profackovat. -_-

3 Kristen Kristen | 24. srpna 2013 v 18:36 | Reagovat

Toto je jedna z najlepších poviedok aké som kedy čítala. Milujem poviedky ktoré sa niečim líšia od ostatných. Všetky FF +13 sú založené na tom istom,iba na sexe.Málo ktoré majú aj nejaký podstatnejší obsah. Ty si tam nedala prehnane sladké rečičky o tom ako sa milujú. Bola tam spomenutá láska,no v takom reálnom podaní- že nie vždy je láska hneď opätovaná.

4 Kristen Kristen | 24. srpna 2013 v 18:37 | Reagovat

Pokračovanie komentu: Malo to fascinujúci dej. Chýbala mi tam nejaká väčšia dramatická situácia ale to sa nepočíta za obzvlášť veľkú chybu. Takže sa ti to podla mňa naozaj dosť podarilo, tie posledné vety ma donútili sa zamyslieť lebo sú naozaj pravdivé... Rozhodne pokračuj v písaní, ide ti to. ;)[3]:

5 Annie Annie | 24. srpna 2013 v 18:50 | Reagovat

Dobře, nádech, výdech.
Jednou mě zničíš, honey. Těšila jsem se, moc, na celou tuhle povídku a zase jsi mě dostala. :3 Jak už Petí řekla, šíleně se mi líbí tvoje vyjadřování a slovní zásoba. Po přečtení každý tvojí povídky mám chuť jít se zahrabat a už nikdy nic nenapsat. Miluju povídky o drogách, ani nevím proč, ale prostě je to tak a tahle je... ach, nemám slov. Děsně se mi líbí, jako vždycky, a chtěla bych umět psát jako ty. (A ŽÁDNÝ VÝMLUVY, ŽE TI TO NEJDE, UŽ NIKDY). Už nevím, jak jinak popsat to, jak se mi každé tvé dílo líbí, mám pocit, že pro to nejsou slova. A to nepřeháním. Těším na něco dalšího od tebe (hlavně na Niama 3:)), protože miluju ty heart attacky, který mi tvoje povídky dávají. :3

6 Angee B. Angee B. | 24. srpna 2013 v 20:11 | Reagovat

Mně je to věnovaný ááááááááááá *le heart attack* Děkuju, Vic*, je to to nejgeniálnější co jsem od tebe dosud četla. Jsem blázen, ale mě osobně nadchl i popis toho deště. Skvěle cítíš i detaily, a to na povídkách miluju... Tleskám. (y) xxx

7 May. May. | Web | 24. srpna 2013 v 20:33 | Reagovat

Počkat. Jako vážně?! Tys mi věnovala povídku? :3 Děkujuuu, zlato. :') A ano, na tu povídku jsem čekala.. hodiny a dny. :D Netrpělivě. ._. No, však ty víš. :D
A co se týče té povídky, umřela jsem. Věděla jsem už předem, že to bude úžasný, dokonalý, boží, prostě jako každá tvá povídka, ale tohle..tohle je na mě moc. Ne, ale teď jako vážně.
To je tak moc..já nevím, jak to napsat, kruci. :D Vím, že je DOKONALÝ ohraný slovo, ale tak ok. Ono to je víc, jak dokonalý, takžee.. awwwg. :3 Já z toho opravdu nemůžu, protože ta slova, jak jsi popsala její každičký pocit, co cítila a tak..to je naprosto kouzelný. :) Nečekala jsem něco až tak moc božího,  protože se mi nehorázně moc líbí, že to není jen sex, sex, sex, sex a sex, ale to všechno, pocity, no páni. ._. :D Co víc k tomu říct? Nic. Už nevím. -_- Jsem unešená.
Chci umět, k sakru, psát jako ty. ._. naivka.
Zbožňuju tě. :'33333
May, nebo Niky, to je jedno. :3:D

8 Nelísek Nelísek | 24. srpna 2013 v 20:34 | Reagovat

Tahle povídka se mi vůbec nelíbí. Promiň ale fakt je to jedna z nejhorších povídek co jsem četla..

9 MrsStylinson MrsStylinson | 24. srpna 2013 v 20:34 | Reagovat

Ježiš to je úžasný:3

10 Verča Verča | 24. srpna 2013 v 22:26 | Reagovat

to bolo niečo neuveriteľné... najlepšia poviedka, akú som kedy čítala... dokonalosť.. :)

11 Annie Annie | 24. srpna 2013 v 22:46 | Reagovat

[8]: Ach jo, tady někdo závidí, co? :P Jedna z nejhorších povídek? Please, Elis je tady jedna z těch nej autorek a vždycky bude. :3 Ok, je to tvůj názor, ale stejně... :D

12 Chris Chris | Web | 24. srpna 2013 v 23:56 | Reagovat

[8]: zajímalo by mě, co jsi teda četla, když je tohle podle tebe nejhorší :D ale faaajn, nechám ti tvůj názor, stejně, nikdo ho asi nebude brát vážně :D

13 Horan-ka Horan-ka | 25. srpna 2013 v 9:37 | Reagovat

No páááááááááááni :OOOOO to je snad ta nejlepší jednodílovka co jsem kdy četla :OOO smekám máš velký talent!!! :O

14 Janca :3 Janca :3 | 25. srpna 2013 v 10:24 | Reagovat

Je to nejlepsi povidka jakou jsem kdy cetla a souhlasim s ostatnim ;) ...V ostatnich je porad sex,sex,sex a tohle je jine :3 .. *tleskam*

15 Ellie Ellie | 25. srpna 2013 v 11:46 | Reagovat

Tak to bylo něco neuvěřitelnýho :O Hltala jsem každé slovo, neschopna se od toho odtrhnout. Celou dobu jsem se modlila, aby nebyl konec, ale bohužel jsem k němu musela dojít -_- Hrozně ti fandím, máš neuvěřitelnej talent :)

16 Terez* Terez* | 25. srpna 2013 v 22:04 | Reagovat

Ta povídka byla naprosto dokonalá. Měla všechno co má úžasná povídka mít. Bylo to naprosto dokonalý :3 Pridávám se k holkam. Fakt jedna z nejlepších povídek vůbec :) Podle mě máš obrovskej talent :) Fakt dokonalá povídka. Tleskám :'33

17 elli elli | 26. srpna 2013 v 14:38 | Reagovat

[14]:hmm, tady se místo sexu asi modlí:-)) Bože, všechno je to o sexu. Kam se kouknu, každý blog o One Direction, jak přes kopírák.

18 Verča* Verča* | 27. srpna 2013 v 22:05 | Reagovat

Většinu povídek nekomentuju, ale takhle je vážně dokonalá.. Každá věta je úžasně rozepsaná.. Nemám co dodat, hltala jsem každé slovo.. Těším se na další tvou povídku.. A tleskám, máš talent.. Jinak souhlasím s holkama že nejde je o sex, jako ve většině ostatních.. :'D

19 Adél Adél | 3. září 2013 v 23:49 | Reagovat

WOW! Nemám slov. vážně, většinu povídek jenom tak okomentuju, někdy zkritizuju ale tohle je vážně něco. je to mnohem lepší než všechny knížky dohromady co jsem četla, 100x lepší než třeba Hunger Games. Holka ty to někam dotáhneš. hlavně nepřestávej psát protože takový talent jsem ještě u nikoho neviděla. myslím že máš i na to že by ses mohla proslavit i někde v zahraničí. wow, děkuju tohle si můžu číst pořád a budu z toho mít ten samý úžasný pocit:)

20 Sasha.Horan Sasha.Horan | 15. září 2013 v 13:56 | Reagovat

:O úžasné ... pripoina mi to štýl písania !k@ ... to asi preto že to je dlhé tak krásne rozisané :3 nádhera :3

21 Verča Verča | Web | 21. září 2013 v 19:44 | Reagovat

To je dokonalý :O :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama