Kniha života a lži

16. dubna 2015 v 15:57 | Adie |  Larry
Title: Kniha života a lži
By: Luciqa




Zhluboka se nadechla a otevřela zarudlé oči. Zaostřila na ženu sedící naproti ní, která v ruce držela tu knihu.
Propalovaly se navzájem pohledy.
"Tak spusť. Poslouchám tě," ujistila ji a do ruky si vzala propisku a připravila si papír, na který napsala její jméno.
Musela se tomu uchechtnout. Ale přesto se nadechla, aby mohla začít.
"Myslela jsem, že je všechno v pořádku. Doufala jsem, že je můj život dokonalý. Považovala jsem ho za dokonalý do doby, než se všechno obrátilo," zadívala se ven z okna.
Než se pohledem vrátila k postarší ženě jeden koutek zvedla do smutného úsměvu.
"Přišlo mi, že se svět točil kolem mě. Přála jsem si, aby to tak bylo napořád. Toužila jsem po tom být oblíbená. Zamilovat se a být královnou plesu. Hah. Musím se zasmát nad tím jak směšná jsem byla. Blázen, který stále ještě doufá v další obrat. Ale ten ještě nepřichází," zakroutila nad sebou hlavou.
Pohodlněji se usadila. "Za vše může ta zatracená kniha! To ona způsobila tenhle chaos." Lehce zvýšila hlas. "Pamatuju si, jak jsem se jako malá schoulila k mámě do náruče a vše bylo o poznání lepší. Kde jsou ty doby, kdy stačilo pouhé pohlazení?" Žena nevěděla, zda odpovídat.
Než ale stačila cokoliv říct, pokračovala dál. "Nebo pokus mého otce o rozveselení, když mi bylo smutno."

Dívka věděla, že nechybí příliš a rozbrečí se. "Nesmím na to myslet!" šeptla si sama pro sebe.
Zadívala se na svoje ruce, které se jí potily a různě si s nimi hrála. "Listuju si tou knihou. Snažím se přijít na to, jak mi toho mohlo tolik uniknout. Když zavzpomínám, zjistím, že nápověd bylo dost.
Vždy, když jsem byla moc blízko, se naštvali. Ne jednou jsem je viděla, jak večer spolu sedí v kuchyni u stolu a listují nějakými papíry a dívají se na pár fotek. Sem tam se pousmáli. Někdy se mamce po tváři spustila slza. Do dneška jsem nevěděla, o co šlo," hlesla. Žena věděla, že je zmatená.
Zamyslela se nad tím co prožívá, ale než se stačila dostat dál, vyrušil ji opět její lehce roztřesený hlas. "Ve školce jsem se jako malá bála nových lidí. Chvilkami tam se mnou zůstávala. Potom se mě ostatní začali ptát, proč jsem tak odlišná. Odpověď jsem neznala. Popravdě jsem ani nevěděla, co tím myslí." Skousla si spodní ret a se slaným odleskem v očích se na ni podívala.
Jednoduše pokrčila rameny a pokračovala.
Žena jí nechtěla skákat do řeči. Chtěla toho zjistit co nejvíc. Věděla, že je lepší, když se dítě o adopci dozví dříve. U adolescentů to vždy bylo obtížnější. Stále pohledem sjížděla na kožený deník na jejím stole.
"Brácha se choval divně, když jsem za ním potom začala chodit s otázkami a chtěla znát odpověď. Vlastně se pokaždé vymluvil a odešel. Bylo to docela směšné. Nevím… Přijde mi to jako špatný vtip, který si zaslouží jedině ironii. To je ono. Celý můj svět, kterému jsem dávala srdce byla jen ironie. Nevím, jestli mám brečet nebo se tomu smát," ušklíbla se.
Najednou se, ale zamračila. "Mám deprese," vyhrkla najednou a na moment se odmlčela. "Jak je možné, že tohle způsobí jediná hloupá kniha. Díky ní jsem sice zjistila pravdu, po které jsem dlouho bádala, ale stálo mi to za to?" Podívala se ženě přímo do očí, ale když se jí nedostávala odpověď, spustila dál.
Lehce zakroutila hlavou. "Díky tomu, že jsem si vše sepisovala do téhle hloupé knížečky. A má matka ji našla, jsem teď tady. Sedím tady a čekám, co mi na to řeknete. Jak mi poradíte?
Po šestnácti letech mi hodlají oznámit, že jsem adoptovaná! Řeknu vám, že tohle bych nepřála nikomu. Ale jednu věc byste asi měla vědět," odmlčela se. "Mám je zvláštním způsobem ráda. Vím, že vám řekla, že jsem nic moc nejedla a nemluvila s nima, ale jen jsem si třídila myšlenky." Opět zavládlo ticho.
Povzdychla si a podívala se na ženu "Mám otázku. Nemusíte na ni odpovídat," ujistila ji. "No. Jak byste se zachovala na mém místě vy? Je to jednoduchá otázka. Život jako z pohádky. Milující rodiče. Bratr, který vás má rád a vždy se vás zastával, ať už šlo o cokoli. Ale všechno se vám zhroutí jako domeček z karet. Jste zmatená a nevíte, co jste zač. Nevíte, jestli jim můžete věřit, ale přesto je milujete," opřela se do křesla a čekala na odpověď.
Žena se na moment zapřemýšlela. Věděla, že z profesionální stránky je její odpověď špatná, ale chtěla být k dívce upřímná. "Chovala bych se nejspíš jinak než ty. A nebylo by to lepší, ale horší chování. Tím tě můžu ujistit. Víš…," pousmála se a koutkem oka se podívala do svých poznámek. "Jsem ráda, že jsi se tak otevřela," vřele se na ni usmála. "Teď bych ti jen chtěla říct. Jdi za svoji matkou a řekni jí to co mně. Pochopí to. Posaďte se všichni doma a promluvte si. Jsi silná dívka. Jsem si jistá, že to zvládneš. Můžeš jít." Postavila se a počkala, až se dívka oblékne. S jemnými úsměvy si potřásly rukou a žena ji nechala odejít. Posadila se zpět k papírům. Vzala si prázdnou složku, do které vložila papíry s poznámkami. Prohlédla a podepsala ji.
Složku založila mezi ostatní a posadila se zpět ke stolu.
Všimla si té knihy, o které mluvily. S lehkým úsměvem si ji vzala do rukou a otevřela první stranu, na které bylo čitelným, kulatým písmem napsáno. Majetek Rachel Medison. Zavřela ji a lehce se pousmála. "Máme toho společného víc, než by jsi čekala," šeptla a otevřela šuplík, do kterého položila knihu, který pak zamkla.
Opřela se do křesla, otočila se k oknu, spojila ruce a s upřímným úsměvem sledovala červánkovou oblohu.

Dívenka s kudrnatými vlásky se jemně pousmála na svého otce. Mezerou, kde měl být zoubek, prostrčila jazyk a nadzvedla ramena. Muž se pousmál nad její roztomilostí. Do vlasů je vtiskl polibek.
"Tohle byla povídka, kterou jsem poslal do soutěže na naší škole. Vyhrál jsem s ní druhé místo. Ale hlavní bylo, že takhle jsem se seznámil s tvým otcem. Zamiloval jsem se do něj na první pohled." Zadíval se maličké do modřenek. Louis si povzdychl. Celá povídka vyprávěla jeho vztah s jeho rodinou.
Ale ze vzpomínek, které ho stále lehce trýznily, je vyrušil kudrnatý chlapec. Loui se usmál a postavil malou na zem. Ta se ihned rozeběhla ke svému druhému otci. Harry si ji vyzvedl do náruče a pozorně prohlédl. "Ahoj, Darcy," řekl, ale pohledem od ní neuhnul.
Darcy se začala vrtět a pochechtávat nad jeho zvídavým pohledem. Louis je sledoval se spokojeným úsměvem na tváři. "Co se děje, tati?" zeptala se ho nakonec a chytila jeho tváře do malých dlaní.
Harry se pochechtl. "Nic. Jen se dívám, jak nám rychle rosteš." Loui ucítil jak jeho srdíčko lehce poskočilo. Přes všechny překážky, co se mu postavily do života, mohl konečně říct, že je šťastný. Než si stačil všimnout, Harry se i s Darcy posadil vedle něj. Natáhl se k němu pro polibek. Když spojili své rty, Darcy se zakryla oči ručkou. Sem tam se na ně podívala škvírkou mezi prsty, ale ihned se otočila. Až když se začala pochechtávat, se od sebe odpojili. Vyměnili si pár zamilovaných pohledů a oba se podívali na jejich dcerku, která se lehce začala podobat rajčátku. Loui se k nim přisunul a hlavu si položil na Harryho rameno. Darcy se opřela o jeho hruď a dělala na něj různé směšné obličeje.
Najednou ale vyskočila na nohy a rozutekla se od nich. Se smíchem se na sebe podívali a rozutekli se za ní.
Ten den bylo vše nějakým způsobem radostnější. A každý kdo kolem jejich domu prošel, se pousmál nad radostí téhle rodiny. Dlouho poté se domem roznášel smích.


Takže... něco jsem spatlala a nevím... doufám, že se to aspoň někomu líbit bude... zase... beru i kritiku... a děkuju, když si to přečtete.. Luciqa...
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | 16. dubna 2015 v 20:10 | Reagovat

Ten odstavec s klukama je krasny, ale ten zacatek nechapu a celkove tu spojitost. Docela me to stve :-/

2 LlllUuuu LlllUuuu | 16. dubna 2015 v 20:34 | Reagovat

Jo já vím promiňte... Ten odstavec patřil k něčemu jinému a to nad tím byl jen hloupej pokus... ://... Dala jsem to ke špatnýmu pokusu... :D... Takže se moc omlouvám... :/

3 Luciqa Luciqa | 16. dubna 2015 v 20:36 | Reagovat

Jo já vím promiňte... Ten odstavec patřil k něčemu jinému a to nad tím byl jen hloupej pokus... ://... Dala jsem to ke špatnýmu pokusu... :D... Takže se moc omlouvám... :/

[2]: Omlouvám se...

4 Deni Chl Deni Chl | 18. dubna 2015 v 17:37 | Reagovat

Je to ohromující a strašně nádherné, určitě by jsi měla napsat další povídku :)

5 Lany Lany | Web | 22. dubna 2015 v 14:51 | Reagovat

Píšeš úžasne! Páči sa mi tvoja tvorba :)

6 Luciqa Luciqa | 22. dubna 2015 v 18:51 | Reagovat

[5]: Děkuju moc.. :)

7 Karin Karin | 25. dubna 2015 v 21:48 | Reagovat

Hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama