Narry's love 4/4

13. dubna 2015 v 21:20 | PaJaN |  Narry

Title: Narry's LOVE 4/4
By: Caroll

Po ukončení studia, jejich vztah pokračoval dál. Harry se jako fotograf proslavil a začal pracovat pro jednu významnou módní firmu v Londýně. Niall oproti Harrymu, měl poněkud komornější zaměstnání, pracoval na svých obrazech doma a jednou za čas uspořádal v celku úspěšnou vernisáž. Nebyl však méně úspěšný než Harry.
Jenže s Harryho vytížeností se mezi nimi začala tvořit, jakási propast a poslední rok a půl, je více a více znatelná. Harry je neustále na cestách a Niall na něj čeká doma v jejich bytě. Sám. Osamocený, jako pohozená ponožka, co se už nehodí do páru. Tak se Niall cítí pokaždé, když je Harry daleko. Jeho obrazy potemněli. Nejsou tak veselé. Číší z nich zoufalství rádoby opuštěného člověka. A i když před lety ztratil víru v boha, nyní se k němu sám ve svém soukromí vracel a modlil se, aby mu dobrotivý Bůh pomohl najít cestu k časům, kdy byli společně s Harrym šťastní. Kdy byl jeho Harry doma každý večer, kdy byl usměvavý a plný elánu. Teď ale měl maximálně jednou do týdne, co dočinění s mladým a však unaveným mrzoutem, který prohodí sotva pár slov, a je jako bez života. Občas se usměje, ano, ale není to, jako dřív. Jeho práce ho ničí a i když mu Harry dokola tvrdí, že to díky ní si mohou dovolit tento překrásný a prostorný byt v centru města, Niall by raději vyměnil luxus za Harryho. Neřekl to nahlas. I on má rád, vše, co nabízí peníze, v tomhle je upřímný, ale také ví, že lásku si nekoupí ani za celé jmění.
Dnes večer to bylo pro Niallovo srdce a i pro Nialla samotného poslední kapkou. Město zahalila tma. Ulice byli lesklé po dešti a stále nesly vůni vody ve vzduchu. Pouliční lampy, jako by zářily mnohem více, než kdy jindy. Hvězdy ale vidět nebylo. Niall se právě vracel ze své vernisáže v industriální části města, kde výstava proběhla. Byla úspěšná, téměř všechny obrazy dokázal mladý umělec zpeněžit a ve své aktovce si domů vezl štos kupních smluv. Jenže, Niall z toho měl menší než žádnou radost. Harry mu slíbil, že ho na téhle akci podpoří, ale nedorazil. Měl mu být oporou, ale nebyl.
Niall byl unavený, nešťastný a naštvaný zároveň. Zastavil svůj vůz před domem a podíval se do oken jejich bytu. Tma. Nikdo tam není. Zase bude celou noc sám. V tom obrovském bytě, o kterém tvrdil, když ho kupovali, že by se tam mohl klidně prohánět na koni. Dřív měl radost, ale teď si tam připadal malý a zbytečný. Několikrát ho už napadlo, že je to nejspíš konec, že už pro Harryho nic neznamená, ale netušil, jak moc, se mílí. I Harry trpěl, jen to nedával najevo. Chtěl působit seriózně, ale uvnitř ho to také žralo. Jenže Niall měl skutečný problém. Harry je jediný člověk, o kterém může tvrdit, že ho má. Nikdo jiný není. To ho vždy přivedlo k další otázce: "Když by to byl konec, kam vlastně půjdu?" ptal se sám sebe mnohokrát. "Nikam." Zněla odpověď. Od jeho odjezdu z Mullingaru se ho nikdo nepokusil zkontaktovat. Jakoby neexistoval.
I když to na první pohled nebylo znát, Niallovo srdce krvácelo. Tam někde pod hrudní kostí se na srdci začaly uvolňovat Harryho stehy, které tam vyšil, když mu slíbil, že už nikdy nebude sám. A i Harry je Niallovi ze srdce právě sadisticky páral, aniž by si to uvědomoval. Zachránil ho, ale zároveň ho dokáže lehce zničit. Smést, jako obří vlna tsunami a spláchnou Niallovy břehy do oceánu plného slaných slz.
Niall za volantem pocítil ostrou bolest v hrudi. Přísahal by, že se mu s každým úderem srdce, dělá modřina na prsou. Tak moc bolí samota.
Nemůže tu být pořád sám. Prostě se rozjel ulicí pryč. "Co bych tam dělal? Sledoval seriál a ujídal bonboniéru jako opuštěná seniorka?" ptal se sám sebe. Niall tu noc strávil v jednom z nočních klubů, které město nabízelo. Jeho samotu, to ale nevyléčilo.
**
"Nini, lásko, jsem doma!" smál se zvesela Harry vcházející vprostřed noci do tmavého a tichého bytu. Rozsvítil v chodbě a sundával si kabát.
"Ni, no ták, mám skvělou zprávu, mám měsíc dovču a koupil jsem nám letenky na Maledivi," zkusil to znovu, ale všimnul si, že v obýváku neběží televize, jako obvykle. Niall pochopitelně nereagoval. Nebyl tu.
"Nialle?" rozsvítil světlo v jejich ložnici. Zrak se mu zastavil na perfektně ustlané posteli. Takto rozsvítil celý byt a prohledal každý jeho kout, než konečně pochopil, že jeho "láska" tu není. Vždy ho vítal doma objetím a vyprávěl mu, co dělal, maloval nebo viděl ale teď?! Nic.
"Kde jsi?" Zašeptal pro sebe. Pohledem zavadil o lístek na lednici. "Lásko, nezapomeň, dneska je ta Vernisáž. Je to pro mě důležité. Začíná to v osm. Miluju tě! N."
Jenže zapomněl, znovu. Zkusil pro jistotu Niallovy zavolat ale marně, byl nedostupný. Harry věděl, že tentokrát to přehnal. Tolika nadávkami se v tuhle chvíli tituloval sám. Rozhodl se pro sprchu a po ní se usadil v obýváku do koženého křesla se sklenkou bourbonu. Seděl tam tiše a nepřítomně hleděl před sebe. Prázdným bytem se rozléhalo jen občasné zacinkání kostek ledu ve sklence v Harryho ruce, pokaždé když si z ní usrkl. Pohledem sjel na koláž jejich fotek nad krbem. Nezbývalo mu než čekat a doufat, že se Niall vrátí v pořádku domů.
Niall během noci, prosezené na baru se sklenkou v ruce, možná přišel na způsob, jak tu prázdnotu ve svém životě poněkud zmírnit. Adopce. Napadlo ho. Dnes je přeci zcela běžné, že páry stejného pohlaví adoptují dítě nebo si dokonce "pronajmou" dělohu, nějaké ženy, která bude ochotná za peníze jim dítě odnosit a porodit. Co když, by ten malý tvoreček dokázal navrátit Harryho lásku, tam, kde byla, když se poznali? Ale, co když už není možnost, jak tu propast mezi nimi přemostit? Nebo, dokonce by Harry sám, na tuhle možnost nepřistoupil a nebo, by to nepomohlo, a Niall by tak, zatím imaginární dítě, vychovával sám? V hlavě měl tolik myšlenek a obav z budoucnosti. To, že je oba dva čeká největší hádka, za celou historii jejich vztahu, nepomyslel.
Harry probděl zbytek noci v obýváku a strachoval se o Nialla. Nenechal mu jediný vzkaz. Když však Niall prošel hlavními dveřmi bytu a vhazoval klíče do misky na botníku, jakékoli výtky k jeho toulání nocí, Harryho přešly. Byl šťastný, že je v pořádku a chtěl mu sdělit, tu novinu o dovolené. Tolik vytoužené dovolené.
"Čekám tu na tebe, lásko moje," zaradoval se Harry ve stoje na Nialla právě vcházejícího do obýváku a nastavoval mu náruč. Jeho gesto bylo ale chladně přehlédnuto. Něco je špatně. Niall beze slova pozdravu nebo náznaku radosti prošel kolem Harryho k pultu, který odděluje kuchyň s jídelnou a obývák a z levého zápěstí si sundával drahé hodinky, které pak uložil do krabičky na pultu.
"Nini, stalo se něco? Volal jsem ti. Kde jsi byl?" ptal se Hazz starostlivě a pomáhal Niallovi ze saka. Ten se na něj otočil. Dokonale schoval všechny emoce. Dnes nebude za hysterku.
"A kde jsi byl ty? Celý týden tu na tebe čekám. Včera to měl být náš večer. Alespoň jeden po dlouhé době, kdy jsme měli být spolu. Všem jsem oznámil, že určitě přijdeš a jsem akorát za idiota, děkuju mnohokrát. A teď mě laskavě omluv jdu se osprchovat," vysvětlil mu rychle a však klidně Niall a měl se k odchodu. Měl ale co dělat, aby se udržel.
"Nini, počkej, omlouvám se, měl jsem toho v práci hodně a zapomněl jsem," chytil Niall za zápěstí ale ten se mu vysmeknul. Harry jen ztěžka polknul. Koukali si jeden druhému do očí, jakoby se snažily číst myšlenky toho druhého a zhluboka oddechovaly. To napětí bylo až hmatatelné. Niall byl první kdo přerušil oční kontakt a rozhlédl se okolo sebe. Mlčel a to Harryho přivedlo na myšlenku, že je to nejspíš už Niallovi jedno. Má za něj nějakou náhradu!
"Ni, kde jsi byl celou noc?" Zeptal se Harry podezřívavě a přiblížil se k němu. Tak jakou měl před chvílí radost, tak přesně tak silná ho pohltila žárlivost. Nebral mu telefon. Byl celou noc pryč a uhýbá pohledem. To jsou důkazy. Harry ve svých myšlenkách zhodnotil situaci rychle.
"Co? V klubu, dal jsem si pár drinků," odpověděl Niall prostě.
"S kým?" Vyzvídal naléhavě Harry. Nelíbilo se mu, že byl pryč celou noc pryč. To není Niallův styl.
"Sám, prosím tě," odfrknul si Niall posměšně. To, že Harry žárlí, mu přišlo absurdní a směšné.
"Proč ti to ale sakra nevěřím?!" zvýšil Harry hlas a tím zmáčkl pomyslnou rozbušku Niallových nervů.
"Ježiši Kriste! Harolde! Kdybych ti chtěl zahnout, můžu to udělat přímo tady v bytě a nemusel bych se obtěžovat táhnout se přes celý město. Jsi neustále někde v prdeli, a kdybych tu s někým vyšukával na gauči, a řval, jak mě dokonale mrdá, ani bys to nepostřehnul!" Tentokrát už Niall křičel se slzami v očích. Jenže Harry se neudržel. Niallova slova mu vytvořila, obraz té popisované situace, tak dokonalý, že na sekundu usoudil, že je to pravda a stalo se to, co Niall popsal. Harrymu se zatmělo před očima. Jeho mysl se zalila vztekem a bolestí a jeho pravá dlaň, na pokyn jeho pomatených a žárlivostí zklíčených myšlenek, jedním prudkým pohybem, ztrestala tvář viníka, který mu vnuknul tu odpornou představu.
Niall se polekaně chytil za svou levou tvář plnou palčivě štiplavé bolesti. Prásk! Škub! Poslední steh na srdci prasknul a to, začalo nekontrolovatelně krvácet. Niall s dlaní na tváři a nepřítomným pohledem do prázdna, sjel k zemi. Harry s dlaní pře ústy sledoval, co způsobil. Okamžitě toho začal litovat. Niall by tohle neudělal, tak proč najednou zapochyboval?
"Nialle, odpusť. To jsem nechtěl ani nevím, proč jsem to udělal," klek si rychle k němu a vzal ho za ramena. Niall se podíval na Harryho před sebou a mírně se usmál.
"Miluješ mě vůbec, ještě Harry?" zeptal se tiše a jeho oči se naplnily slzami bolesti z prodělané zlomeniny srdečního svalu. Ta rána byla tak potupná. Nialovi ta Harryho facka vzala poslední zbytky víry v důvěru- Komu má teď věřit, když mu i jeho nejbližší může ublížit? Jeho láska, modla a múza. Ten, kterému by dal všechno na světě, ho bolestivě poslal k zemi. Na dno. Nejhorší ale pro něj bylo to, že to nezažívá poprvé.
"Ovšem, že tě miluju. Já… Já se ti omlouvám. Můžeš mi to odpustit?" odpověděl Harry s kajícným výrazem a letmo políbil Niallovu tvář.
"Jistě," polknul Niall s pohledem do Harryho zelených očí. Tolik mu připomínaly irské pláně a louky. Zelená.
"Jen, včera jsi tu zase nebyl. Nechtěl jsem tu být zase sám. Jsem tu pořád sám. Pořád jenom čekám, kdy se mi vrátíš. Zní možná sobecky, když řeknu, že mi občas přijde, že už nejsem ve tvém životě to nejdůležitější. Nechci, abys kvůli mně přestal pracovat, to ne, jsem na tebe vážně hrdý Harry, co všechno jsi dokázal. Jen to bolí. Tak moc to bolí." Niallův hlas byl tichounký a uplakaný. Harryho Niallova slova zasáhla. To opravdu tak vypadá? Že už nemá zájem, že k němu už nechová lásku? Mlčky pokýval hlavou. Hledal způsob, jak Nialla utěšit a vyjádřit mu tak svou náklonost.
"Co mám pro tebe udělat? Řekni," vybídnul Nialla tiše a pohladil ho konejšivě ve vlasech.
"Já nevím." Přiznal Niall. "Buď se mnou. Jako, jako na ty Vánoce, kdy nebylo nic něž láska," odpověděl s lehkým úsměvem. Je to naděje co teď cítí? Staví teď společně most přes proláklinu mezi nimi? Harry pomalu vstal a pomohl na nohy i Niallovy a než se Niall vzpamatoval, objímal ho. Držel ho u sebe.
"Ni, něco mě napadlo, když jsi tu pořád sám, mohly bychom si pořídit pejska," usmál se Harry. Nemyslel to zle vlastně chtěl Nialla pobavit, ale jaksi neodhadl dobu vhodnou k humoru. Niall ztuhnul. Když byl teď na nohou, nebyl tak zranitelný. Harryho slova si vyložil, tak, že ho Harry pravděpodobně nepochopil a to ho rozčílilo. Harry by ho přeci měl chápat. Kdo jiný?
"Co," odstoupil do Harryho.
"To byla jen sranda, ni," začal se bránit Harry ale Niall jeho slova jakoby přeslechl.
"Víš co Harry? Na to jsou tři slova: Jdi do prdele! Já nechci podělanýho prašivýho čokla! Chci tebe a možná jednou i rodinu ale takhle mám leda kuloví, Harry!" zakřičel a s pláčem rychlou chůzí odcházel do ložnice, kde za sebou s třísknutím zavřel dveře. Harry se zhluboka nadechl a kvapně Nialla následoval. Vzal za kliku u dveří, ale byly zamčené.
"Nialle otevři, nemyslel jsem to vážně, omlouvám se," zaklepal na drvěře a čelo si opřel o dřevěná futra dveří. Ozvalo se cvaknutí zámku a v otevřených dveřích stál Niall s očima zarudlými od pláče.
"Nezakecávej to," štěkl po Harrym a vyšel na chodbu směrem ke koupelně. Harry za ním pospíchal, chtěl mu zabránit, aby se zavřel v koupelně.
"Co si myslel tou rodinou, Nialle?" ptal se ho za chůze.
"Chtěl jsem adoptovat dítě," nezastavoval se Niall.
"Dítě? Počkej Nialle!? Dítě?!" Harry ho téměř dohnal ale Niall opět vztekle praštit dveřmi a Harryho prudce zavírané dveře praštily rovnou do nosu. Ten začal okamžitě krvácet.
"Kurva! Au!" zaúpěl bolestí. To uplakaného Nilla obměkčilo a jal se ho ošetřovat.
"Promiň, Harry to jsem nechtěl," dával mu na nos svůj hedvábný kapesník.
"To je dobrý," usmál se Harry bolestně. "To ty promiň, zazdil jsem tě, můžu si za to sám. Omlouvám se," podíval se mu do očí. Tentokrát se opravdu chtěl kát, za to, co svému miláčkovi prováděl.
"To je dobrý, pojď do koupelny, chce to studenou vodu," pohladil ho Niall po tváři.
"Jak vůbec dopadla ta vernisáž?" ptal se Nialla, když si sednul na pult s umyvadlem a Niall si oplachoval ruce od krve.
"Dobře, až na dva obrazy jsem všechno prodal," usmál se a utíral si ruce do krémového ručníku.
"Nialle, s tím miminkem jsi to myslel vážně?" přitáhl si ho blíže k sobě.
"Ano, myslel. Jen jsem ti to chtěl říct trochu mírněji a probrat to." Přiznal Niall a vyhýbal se pohledu do Harryho očí. Jakoby se bál, co na to řekne. Zakáže mu to? Nebo ho podpoří?
"Já bych mimčo bral, myslím, že by ti to slušelo," pohladil blonďáka po vlasech a donutil ho tak k pohledu do očí.
"Já ale nechci módní doplněk. Chci…" nadechl se.
"Rodinu," dokončil za něj Harry a Niall přišel o zbytek nervů a oči se mu zalily slzami.
"Jo, já jen, že jsem si všimnul, že to mezi námi není takový, jako dřív a já se bojím Harry, hrozně se bojím. Nikoho než tebe nemám. Nechci být sám." Zajíkal se. "Nechci být bez tebe," to už plakal a Harry ho objímal a jeho hlavu si dal ochranitelsky na hruď.
"Neopustím tě. A pokud chceš, opravdu chceš, to mimi můžeme probrat. Jsem na měsíc doma. Proto ta radost, když jsi přišel, chtěl jsem ti to říct." Usmál se chlácholivě Hazz.
"Měsíc?" Niallovi se rozzářily oči.
"Ano, celý měsíc," objal ho silněji.
"Jsem fakt hysterka," zasmál se Niall.
"Malinko," ušklíbl se Harry. "Ale moje hysterka," líbnul ho na čelo.
Velká bouře, co se přehnala jejich životy, byla zažehnána. Oba se ponaučily z chyb toho druhého a i z těch, kterých se dopustili sami. Oba ještě v životě čeká pár velkých zkoušek. Harry se snažil být svému Niallovy větší oporou a Niall se naučil znovu věřit v to, co považoval za skoro mrtvé. V lásku. Jejich lásku. Život jim navíc osvětlila jejich malá víla Briony, ale to už je jiný příběh.
Ahojky, zdravím.
Tak jsem dokončila svou první bromance jednodílovku :). Doufám, že se líbila a pokud by byl zájem o pokračování v tom to duchu, ráda to splním. Nějaký nápad už na něj mám. Tímto děkuji za Vaši pozornost, komentáře, které jste napsali a hodnocení. Žijte blaze.
S lásou Caroll
 

37 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sofi Sofi | 13. dubna 2015 v 22:32 | Reagovat

Omg! To byla úžasná ffka :) Jsem se u toho rozbulela :D Prosím, napiš ještě pokráčko ;)

2 Anja Anja | 13. dubna 2015 v 23:27 | Reagovat

Nejlepší ffka co jsem četla. Moc tě prosím napiš pokráčo(smutně koukám) 🙎  😢

3 Katw Katw | 14. dubna 2015 v 12:18 | Reagovat

Prosim pokracovaniiii!!!!!!!! 💘

4 Iví Iví | 14. dubna 2015 v 14:52 | Reagovat

Budu upřímná. Hrozně moc jsi mě překvapila. Absolutně jsem tohle nečekala, čekala bych cokoli, ale tohle jsem nečekala a jsem mile překvapena. Nečekala jsem žádnou hádku, žádný háček, prostě nic negativního a ty s tím přijdeš a mě nezbývalo nic jiného než to číst s otevřenou pusou :)
Paráda,jsem touhle povídkou opravdu nadšená! Moc se ti to povedlo a můžeš na to být hrdá!
Mě by se tahle povídka strašně moc líbila, jako vícedílná povídka.

5 Caroll (Nadšená :D) Caroll (Nadšená :D) | 15. dubna 2015 v 20:44 | Reagovat

[1]: Děkuju mockrát. Ale dopadlo to dobře ne? Díky :)

[2]: Děkuju, ještě něco napíšu neboj :)

[3]: Zapracuji na tom. I swer! :)

[4]: Tvoje překvapení mne dojalo. Děkuji. jsem potěšena, že se to tak ujalo. Nečekala jsem to. Říkala Jsem této povídce "slátanina č.8" :D Děkuju!

6 Veronika Veronika | 18. dubna 2015 v 20:16 | Reagovat

Skvělý příběh, určitě piš dál, čím víc příběhů, tím víc zkušeností. :-)

7 Karin Karin | 19. dubna 2015 v 15:20 | Reagovat

Krásna povídka******.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama