Street child - 10. DÍL

13. dubna 2015 v 21:10 | PaJaN |  Street child
Title: Street child
By: Evža
Part: 10.

Poznámka autora: Ať už děláte přijímačky nebo praktickou maturitu, tak na vás všechny myslím a držím palce :) /Zároveň se také modlím, ať už je skutečné jaro, tak jaké už dávno bylo./ Enjoy :) xx
Vedle Autty jsem se probouzel už týden. Často jsem ji při probuzení přistihl, jak mě pozoruje.
Jindy mě zase probudila plyšovým štěňátkem, kterým mi třela o obličej a roztomile napodobovala štěněčí štěkot.
Ale dnes, onen sedmý den jsem se konečně vzbudil dříve než ona. Tiše jsem opustil pokoj a jako vždy zkontroloval Harryho ložnici. Na jeho manželské posteli byly luxusně ustlané peřiny, nad kterými byla cítit jeho výrazná vůně tabáku a lakovaného dřeva. Upřímně to aroma bylo příjemné.
Omámen jeho originálním parfémem jsem se otočil na patě, připraven jít do obývacího pokoje.
Seděl tam, pobaveně mě sledujíc u velkého stolu.
"Dobré ráno," snažil se zakrýt svůj úsměv.
"Co je tu k smíchu?" Zeptal jsem se bez pozdravu, i když jsem odpověď na otázku znal.
" To voním tak úžasně?" Odpověděl otázkou.
" Ano," statečně jsem přiznal, obcházejíc ho.
" A mimochodem, " zastavil jsem se u kuchyně.
"Dobré ráno," pozdravil jsem na oplátku trochu drzým tónem.
Když jsem zacházel do uličky, abych si našel něco ke snídani, spokojeně jsem poslouchal Harryho stoupající nutkání k smíchu.
"Tem už je vzhůru?" Snažil se zklidnit pomocí jiného témata.
"Ne," neusnadňoval jsem mu to. Začal se znovu potichu smát.
" V toastovači jsou vafle," pokusil se o to znovu, tentokrát skrze nabízení jídla.
" V toastovači?" Zkopíroval jsem jeho činy a začal se smát. Sakra, je to nakažlivé.
Harry nakoukl do kuchyně celý červený a zakýval hlavou.
On se červená, nebo se jen dusí smíchem?
"Chtěl jsem si je ohřát," ukázal mi talíř s vaflí.
Dal jsem si je tedy na talíř a přisedl k němu. Absolutně jsem netušil, co se děje, protože záchvat smíchu ho neopouštěl.
"Co?" Začal jsem se prohlížet, jestli na sobě nemám něco trapného.
" Nic," pomalu se uklidňoval. Promiň Harry, ale nastěhoval sis do bytu zvídavého chlapce.
"Řekni mi to," poprosil jsem. Do toho Harry, rád se zasměju.
"Nikdo mi nikdy neřekl, že voním…" přestal vysvětlovat a vypadal zamyšleně. Donutilo mě to pozdvihnout obočí.
No tak, jak voníš?
" ...Úžasně," pozdvihl koutky úst.
Cože?! Jsem první, který mu složil kompliment na jeho parfém? Tomlinsone, zbláznil ses?
Myšlenky mě donutily vytvořit na mém obličeji vtipnou grimasu. Pozdvihnuté obočí, otevřená pusa a zmatkující oči, které hledají záchytný bod, na který by mohly zírat.
"Děje se něco?" Poklidně se napil čaje.
"Vsadím se, že nejsem první. Holky po cigaretách a navoskovaných parketách přímo šílí." Vzpamatoval jsem se ze svého úletu.
"Sázíš marně," usmál se.
Marně? Aha. Kdyby tohle byl sitcom, tak bych na tebe nejméně pětkrát vyprskl čaj.
"To tě tak dostalo, že jsi první?" Rozzářily se mu oči. Seděl jsem dále zaražený.
"Lou?" Poplácal mě po rameni. Tak už šestkrát.
"Jsem v pohodě," nešikovně jsem se usmál.
"Co si třeba ty od nikoho nikdy neslyšel?" Opřel si bradu a čekal nadšeně na odpověď.
"Nikdo mi nikdy neřekl-," zarazil jsem se.
"Proč se vlastně ptáš?" Zahodil jsem svou odpověď.
"Nechci, aby ti bylo trapně," stále čekal. Pozdvihl jsem obočí ještě víc.
"A možná proto, že ti chci složit kompliment," dovysvětlil.
Mám mu odpovědět? Mám mu říct absurdní věc? Mám mu říct, že mi nikdy nikdo neřekl věc, kterou si obyčejně mezi sebou říká každý? Mám mu odhalit další stránku ze spisu mé minulosti?
"Co je to kompliment?" Ozval se za námi mladý hlásek.
Ve dveřích stála plně probuzená Autty, svírajíc panenku v náručí.
"Lichotka," odpověděl jí ihned Harry. Tss, a já musel pozdravit.
"Lichotka?" Přisedla si k nám. Harry se na mě komicky podíval. Jeho pohled snad dokonce začal vysílat S.O.S.
"Máš moc pěkné pyžamo, takové jsem vždy chtěl," usmál jsem se na právě probuzenou, avšak už tak dobře vypadající Autumn.
"S Mickey Mousem?" Trochu se podivila.
"No jasně," přikývl jsem.
"Tak děkuji," poděkovala s roztomilým úsměvem na tváři. Přestaň, nebo se rozteču.
Hned po nuceném komplimentu Harry rychle vstal od stolu.
"Přinesu ti snídani, Louisi, můžeš se mnou?" Chaoticky zmírňoval hlas, ale já mu bohužel rozumněl. Šel jsem tedy s ním, a čekal na nějakou poznámku vůči mému umu. Umu vysvětlovat.
"Moc ti děkuji," zašeptal a usmál se.
"Co?!" Odlepil jsem se od ledničky, o kterou jsem se opíral.
"Myslíš, že to už pochopila?" Vykulil jsem oči.
"Autumn je chytrá," mrknul na mě, pobíhajíc po kuchyni. To je pravda.
"Díky," Poplácal mě znovu po rameni a vrátil se k Autumn. Šel jsem, jak nepředvídavě, za ním.
"Mě se líbí tvůj obličej," ihned mi řekla. Tak jo, tohle už by bylo po sedmé. Kolik čajů si budu muset dělat?
"Můj obličej?" Zůstal jsem klidný. Sebejistě přikývla.
"Co kdybychom šli dnes na pláž?" Nabídnul Harry.
"Venku je krásně, sníh už konečně roztál," básnil o počasí.
"To by bylo pěkné, že Louisi?" Autty zatleskala ručičkama. Težce jsem polkl.
"Dobře," nejistě jsem pozvedl koutky úst.
Moře jsem viděl poprvé za celý svůj život, a to jsem u něj bydlel.
Jarní slunce namířil paprsky na celou scénu na pobřeží. Lehké mořské vlnky pomalu donutily mořskou pěnu doplout až ke břehu, kde zůstala v písku napospas všem nástrahám pláže. Vítr, slunce a zvědavá zvířata. Racci kroužili nad útesy, které zdobily špičaté ulity Strombusa. Občas je Autty opatrně odloupnula a položila do prohřátého písku s vysvětlením, že jim chce ukázat souš.
A když se s nimi měla rozloučit, pomáhal jí s tím i Harry. Stoupl si s ní do mělké vody a sledoval ji, jak vkládá malou ulitu do křišťálové vody, a jak jí mává.
Každé její gesto nás rozesmívalo až do poledne. Harry nás poté pozval na pita se skořicí do menší čajovny, která stála kousek od prvních zrníček písčité pláže. Domů jsme se vraceli se spokojenou a najedenou Autumn, která ihned po tom náročném výletě usnula se Sally v náručí.
Tak byl zakončen první týden, co jsem byl s Autty.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Salámka Salámka | 14. dubna 2015 v 16:57 | Reagovat

I Love It! Nesmíš přestat! Keep goin!

2 v podstate nikdo v podstate nikdo | 14. dubna 2015 v 17:09 | Reagovat

Tohle je skvela povidka, pokracuj, urcite mas potencial :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama